Neděle 27-07-2014

Tak jsem zpátky z dovolený. Podle mých výlevů by se mohlo zdát, že to tam bylo strašný, ale zase tak hrozný to nebylo.

Snad se někdy dostanu k tomu, že stáhnu fotky a udělám tady z toho článek. Než to ale udělám, tak napíšu o svých pocitech z toho všeho. První den, kdy jsme tam přiletěly byl docela fajn, ale jenom do odpoledne. To jsem jaksi odpadla. Přiletěly jsme tam, šly si dát věci do hotelu a pak jsme rychle běžely na náměstí sv. Marka. Já chtěla koukat do výloh a kochat se, ale nebyl čas, co kdyby ten kostel za pár minut spadnul? Kamarádka nasadila tempo, nemohla jsem se zastavovat nikde. Akorát na focení ano. Musím se přiznat, že mě kostel sv. Marka nijak zvlášť nenadchnul. Bohužel jsme teda nebyly vevnitř, protože tam byla šílená fronta. Šly jsme ale na věž, která stojí na náměstí a je nevyšší v Benátkách. Tam taková fronta nebyla a byl tam odsud opravdu nádherný výhled. Taky se mi líbili Japonci, kteří se na náměstí fotili s holubama a honili je tam. Asi je v Japonsku nemají nebo nevím.  Pak jsme chvilku seděly u moře a sledovaly okolní ruch a pak jsme se vydaly k mostu Ponde de Rialto. To mě taky moc nenadchlo. Hlavně už pak bylo všude strašně moc turistů, hlavně Japonců a mě to lezlo na nervy. A do toho bylo vedro. Po poledni jsme si daly oběd v jedné vedlejší uličče, hezky v klídku. Aspoň něco bylo v klidu. Ve dvě jsme se mohly jít ubytovat, ale kamarádka se chtěla jít podívat ještě na nějakou synagogu a most se třema obloukama. Synogoga byla obyčejný barák, kterýho by si člověk vůbec nevšimnul, kdyby to nebylo jako synagoga označený. A most byla taky úplně normální. Hlavně jsme u něj pak každý večer večeřely... Pak jsme se teda konečně šly ubytovat a rozhodly se, že se vyrazíme vykoupat k moři. Jenže mě se začalo dělat blbě. A jak jsme tak čekaly na loď, tak se mi udělalo ještě hůř. Takže jsem sice lodí k pláži dorazila, ale rozhodla jsem se, že se zase hezky vrátím zpátky, takže jsem tam zůstala sedět a vrátila se do hotelu. Jak kamarádka z lodi vystoupila, tak se mi udělalo líp. Zajímavý. Ona se pak večer vrátila a šly jsme na večeři k jednomu z kanálů.

Druhý den vstávala v sedm a šla se projít do města. Potřebovala přesně vědět, v kolik budu vstávat a snídaně v devět jí přišla strašně pozdě. To jsem si uvědomila, že takhle to nepůjde a že takhle dovolenou opravdu strávit nechci. Potřebovala jsem si odpočinout a ne pořád někde lítat. Takže ona vstávala dřív a snídani jsme si daly v těch devět. Pak jsme vyrazily na ostrov Burano, kde jsou úžasný barevný domky a vyrábí se tam krajka. Tam to bylo fakt krásný! Ten den jsem si kolem sebe udělala pocitově vajíčko a soustředila jsem si veškerou svojí energii jenom pro sebe. Kamarádce jsem nepustila ani ň. Zajímavý bylo, že mě bylo krásně a jí ten den bylo blbě, měla migrénu, kašel a když si pak na lodi cestou z ostrova na pláž lehla, tak jí začalo píchat v uchu, prej jí tam natekla rýma nebo co.

Na pláži bylo narváno, typická městská pláž, no. Ale byla jsem ráda, že jsem u moře a že se v něm můžu koupat.  Taky jsem si na Buranu koupila krásný triko s krajkou a hedvábné šaty. A z těch mam teda fakt obrovskou radost! A ještě jsem si vlastně večer cestou z večeře koupila skleněný prstýnek. Na jednom z těch ostrovů se totiž vyrábí sklo, takže se tam toho prodávají tuny.

Ve středu mi nebylo dobře. Blbě jsem tam spala a ráno jsem měla průjem. Ani nebylo hezký počasí, ale vyrazily jsme se podívat na kostely. Byly jsme v jedné bazilice, která je největší v Benátkách a má druhou největší věž (hned po té na nám. Sv. Marka). Tam to bylo fakt nádherný! Zapálila jsem si tam svíčku a chvíli tam seděla a vstřebávala atmosféru. Pak jsme vyrazily ještě k jednomu kostelu. To jsme jely autobusem (lodí) a začalo šíleně pršet. Ale to byla fakt průtrž. Tak jsme pak vystoupily a běžely k tomu kostelu, tam jsme pak čekaly, až to přejde. A nebyly jsme samy.  Tam jsme byly akorát v poledne, když zvony všech kostelů včetně toho, ve kterém jsme byly, začaly bít a z toho jsme teda obě měly husí kůži. To bylo naprosto úžasný! Pak jsme se ještě prošly po nábřeží a hledaly, kde bysme se naobědvaly. Pršet úplně nepřestalo, naopak byl pak ještě několikrát slejvák. Já jsem se pak vrátila na pokoj a asi hodinu jsem spala, zbytek odpoledne jsem si četla a kamarádka pro změnu někde chodila.

V pátek jsem byla zase nevyspalá, protože jsem byla od šesti vzhůru a měla jsem průjem. Kamarádka vstávala zase v sedm a šla zase do města.  Daly jsme si sraz u snídaně v devět a pak jsme vyrazily na pláž. Já tam strávila celý den, ona tam byla chvilku a pak šla zase někam do města. Musím se přiznat, že nevím, co tam pořád dělala. Ono to město není vůbec velký. Já jsem se měla na pláži na prosto báječně, četla jsem si koupala se, pospávala, super to bylo. No, nechtělo se mi pak pryč. Ale kolem čtvrté už tam byla na mě moc velká koncentrace dětí a celkově lidí a taky už jsem byla dostatečně ulepená od soli a krému a taky opálená, tak jsem pomalu vyrazila k autobusu (lodi). Cestou jsem si ještě stačila koupit sluneční brýle ve slevě, ze kterých mám obrovskou radost! Na lodi cestou zpátky jsem se taky cítila naprosto skvěle. Sice mi jedna loď ujela (to by kamarádka nepřežila), ale za 4 minuty jela jiná a tou jsem se do hotelu taky dostala. To bylo fakt krásný odpoledne. No, a pak už se jenom sbalit, zajít si na večeři a šup do postele. Ráno vstávat a odlet zpátky do Prahy.

Takže fakt nemůžu říct, že by se mi tam tak strašně nelíbilo. Ale město jako takový mě nenadchlo. Líbí se mi sice, že je to u vody a že tam je všechno na vodě a že tam voní to moře, ale dopravovat se všude lodí bych nechtěla. Ještě když mám mořskou nemoc, že jo.  I sanitka a taxíky tam jezdí na vodě.  Taky se mi líbí jejich kostely a baráky. Dýchá tam z toho historie. Ale je tam tolik turistů, že člověk ani nemá pocit, že by byl v Itálii. Opravdových Italů, kteří tam žijou, jsme moc nepotkaly a to se mi nelíbí. V tomhle ohledu teda bylo lepší Miláno. Hlavně se tam mezi těma turistama člověk musel pořád proplejtat a to já moc nemusím, no.

A co se kamarádky týče, tak to je fakt kapitola sama pro sebe. Neustále ve stresu, aby nám neujela loď a abysme náhodou díky tomu nebyly někde o pár minut později. To by byla fakt tragédie přijet na pláž o půl hodiny později. Taky jsem jí pak říkala, že nikam neběžim, že můžeme jet další a že když to ujede, tak se fakt nic nestane. Měla jsem z ní i pocit, že se na mě úplně nalepila. Třeba když jsme jely ve středu na pláž, tak jsem jí řekla, že mám s sebou knížku a ona z toho byla úplně nešťastná, že jako co bude na pláži dělat ona? Proto jsem si kolem sebe udělala tu bublinu. Vysávala mě až dost. Taky se ze mě snažila dělat blbce, že já plno věcí nevím a že ona je v cestování mnohem zkušenější. Není to nic konkrétního, jenom způsob, jakým se mnou mluvila. A já jsem si to nenechávala líbit a vracela jsem jí to zpátky. Zase tak blbá a nezkušená co se cestování nejsem. To je taky důvod, proč nám spolu opravdu nebylo dobře. Když mi bylo 25, tak jsme spolu a ještě s jednou kamarádkou byly v Londýně a tam já jsem si všechno líbit nechávala. Teď už jsem ale trochu někde jinde, takže měla smůlu. Včera ráno byla pro změnu na nervy, že 15 minut před odjezdem na letiště tam ještě nění autobus, kterým jsme měly jet. Přijel 6 minut před odjezdem, no. Ona už zase měla málem infarkt. Že jí to pořád baví se tak stresovat. Jinak mi přišla jak malý děcko. Pořád musí být na někoho nalepená. Momentálně je nalepená na rodiče, protože nemá chlapa. Ty nás vezli na letiště i přiváželi zpátky. Nechápu, že se jim chtělo vstávat v úterý ve 4 ráno. Já chtěla jet taxíkem, ale kamarádka musí mít za prdelí rodiče. Jeli s náma máma i táta. A včera cestou z letiště jsme stáli v koloně a bylo fakt vedro. Oni mají starou felicii a tam není klimatizace. A kamarádka tam seděla a řiká: "tady je vedro, tati dělej něco!" No, co to je???? Co měl asi táta dělat? Jet nemohl, klimatizaci pustit nemohl. No, projev malýho rozmazlenýho parchanta.

No, takže... dovolená fajn, ale bylo by to lepší s někým jiným. Možná i sama. Poučení pro příště...

Dneska jsem se chtěla jít koupat, ale je tam nějak pošmourno a kamarádka chce jet do taverny, tak odpoledne vyrazíme. Ona byla teď taky na dovolený a rozešel se tam s ní přítel. Taky dobrý. Tak jsem zvědavá, co bude povídat a těším se na ní a taky se těším na musaku a frapé.