Někdy v červnu jsem začala chodit na hodiny zpěvu. Jako malá jsem zpívala hodně a strašně mě to bavilo. Pak se ale naši rozvedli a díky tomu, co se dělo v naší rodině dál, nějak nebyl ke zpěvu důvod. Pak jsem se k tomu ale začala postupně vracet. Zpívala jsem si sama doma a vždycky mi to pomohlo, když jsem se cítila psychicky blbě. Tak jsem si loni řekla, že bych to mohla někam posunout. Učitelka

Tak tu máme další rok. Nevím, jak Vám, ale mě přijde, že to strašně letí a za chvíli budeme všichni starý a ..... No, nic. Optimistický úvod máme za sebou, tak teď k něčemu lepšímu.

Kdysi jsem našla nějaký článek o čarách na dlaních a vyšlo mi z toho, že druhá polovina mého života bude šťastná. Podle všeho

Tak jedna událost, na kterou jsem se na jednu stranu strašně těšila a na druhou stranu se strašně bála, jestli jí zvládnu, je za mnou.

V pátek před svatbou byl rozlučkový oběd v kavárně Slavia. Bylo to fajn, ale mě se po příjezdu domů udělalo zle a nemohla jsem vůbec dýchat. Takový vedro a astma prostě moc nejdou dohromady. To mě trochu vyděsilo a bála jsem se, aby mi bylo dobře v sobotu.

Nový rok mi začal naprosto parádně. Včerejší večer byl tak super! Jsem strašně ráda, že jsem začala s tím tancováním, protože mě to hrozně moc baví a dostala jsem se tak mezi zajímavý lidi. Včera večer jsem netancovala jenom s klukama, kteří chodí na kurzy, ale přišli si pro mě dokonce 2 instruktoři a to byl teda masakr! To je prostě něco úplně jiného, když ten chlap umí vést. Zatancovala jsem

Je to zajímavý, ale je poslední den roku a já nemám chuť bilancovat a ani na mě nepadá žádná melancholie. Ale co není, může být. Ještě máme celý den před sebou, že jo.

Místo toho jsem taková nějaká spokojená. Včera večer jsem byla dokonce štěstím bez sebe. Hm. Důvodů je víc. Za prvé sněžilo a já miluju zasněženou Prahu, je to nádhera. Za druhé jsem byla na večeři s kamarádkou z Milána,

Smazala jsem profil na poslední seznamce. Měla jsem dva profily. Jeden jsem smazala už dávno, druhý dneska. Opravdu nemám pocit, že by mi to něco přinášelo. Maximálně tak frustraci z toho, že se se mnou chtějí seznámit samé hrůzy. Poslední dobou jsem ten profil vlastně asi měla jenom proto, že mi tam pořád píše ten Španěl. Ale ten mi taky píše jenom tak jako aby si udržel nějaký kontakt tady v

Včera jsem byla na super akci, která mi celkem zvedla náladu. Teda asi jenom začátek, pak už to bylo celkem zklamání. Jde o akci Suit up, která je inspirovaná Barneym Stinsonem z How I met your mother. To znamená, že chlapi měli obleky nebo kalhoty a košili a ženský šaty. Bylo to ve znamení elektroswingu, takže to bylo něco pro mě.  To

Nějak mě poslední dobou nebaví psát. Ale zítra odlítám, tak jsem si říkala, že se s váma podělím o to, co se děje.

Zítra v poledne letím za kamarádkou do Milána a už se těším. Taky jsem z toho nervózní a vůbec nechápu proč, když už to tam znám a vím naprosto přesně do čeho jedu. Možná to letadlo mě trochu znervózňuje, no. Ale to asi neovlivním. Buď tam a zpátky doletím nebo ne. Samozřejmě

Včera jsme měly u oběda s holkama z práce docela zajímavou debatu. Už nevím jak, ale dostaly jsme se k tématu, kdo jak na koho působil, když jsme nastoupily. Strašně mě překvapilo, když jsem se dozvěděla, že jsem na většinu z nich působila jako hodně sebevědomá, chvílema až nafoukaná a ještě k tomu drsňačka. Jedna z nich  mi řekla, že mě ze začátku vůbec neměla ráda a druhá se mě dokonce bála.

Zítra budu zase o rok starší. Nemám z toho vůbec dobrou náladu. Já vím, je to den jako každý jiný. A věk je jenom číslo. Ale...

Já jsem měla dřív narozeniny strašně ráda. Těšila jsem se na dárky a pak jsme šli s našima na večeři. Ale po třicítce se to nějak změnilo a každý rok navíc mě děsí. Přijde mi, že všechno strašně utíká a že se ani nenaděju a budu stará. Já vím, že je to blbost,