Článek Úterý 09-11-2010
Komentáře k článku: Úterý 09-11-2010
empress: Já pořád nějak nerozumím těm zazděným pocitům a vyplavování... Jak se mi můžou zazděný pocity vracet? Já nevim. Když je mi zle, tak se ze všeho nejdřív snažím na to rychle přestat myslet a rozptýlit se. Ne vždy se mi to daří. Ale podle tebe to tedy znamená, že to dělat nemám a místo toho se mám do toho pocitu ponořit, utopit se v něm, babrat se v tom, smutnit? To bych promiň nedělala nic jinýho, protože jsem strašně labilní. 
A jsem naopak ráda, že se mi s léty daří ty nálady trochu kočírovat a neutápět se v nich celé týdny.
A jídlo mě taky ovládá. Nicméně doufám, že to brzo bude pasé, za týden jdu k výživové poradkyni.
Na mámu a otčíma prď. Je to tvůj život. Až si někoho najdeš, řeknou zase "no konečně". A za pár měsíců to přehodnotí a zas začnou pindat, proč sis našla zrovna takovýho, když máš na víc.
lucik*: Zazděný pocity se můžou vracet úplně jednoduše. Třeba se dostaneš do situace, která ti připomene něco, kdy ti bylo hrozně smutno, ale ty sis to tenkrát nedovolila. Pak je ti třeba mnohem smutnějš, než kdyby sis to tenkrát dovolila. Podle mě (teda hlavně podle mojí psycholožky) to znamená, že ten pocit prostě necháš být, nebudeš ho potlačovat a tvářit se, že se nic neděje, ale nebudeš se v tom ani pitvat. To je taky blbost. Nevím, jestli jsem to napsala srozumitelně?
Proč jdeš k výživové poradkyni?
Na mámu a otčíma se snažím prdět, ale někdy to není moc jednoduchý, přece jenom jsou to rodiče... Ale s těma jejich reakcema máš naprostou pravdu. 
empress: Máma chodí krátce k tý poradkyni a cítí se úplně skvěle. Zato já mám pořád břicho, jak kdybych byla těhotná. Nohy mě sotva nesou, špatně dýchám, jsem trvale unavená. To cvičení mě trochu pozvedlo, ale je to hlavně jídlem. K tomu mám vysoké % tuku, ač na to nevypadám. V jednom fitku mě změřili a podle tuku jsem na hranici obezity. Taky mám málo svalů, protože skoro nejím bílkoviny. Říkali, že pokud budu takhle pokračovat, budu mít ve 30 letech sto kilo a cukrovku. Strava je pro mě záhada a potřebuju pomoc.
Ad pocity - rozumím. 
lucik*: Ahaa, tak to jo. Doufám, že o tom potom napíšeš, docela by mě to zajímalo.
empress: Napíšu, protože to předpokládám bude obrovská změna v mém životě. Akorát asi budu muset zase vyměnit šatník... Právě kvůli tomu jsem hubnout vůbec nechtěla, ale je to hloupé! Je lepší bejt zdravej a muset si nakoupit nový hadry, než na hadrech ušetřit a za pár let si píchat inzulín.
lucik*: No, tak s tím naprosto souhlasím. Nakonec Ti určitě nebude vůbec vadit, že musíš vyměnit šatník, protože se budeš cítit mnohem líp než teď. 
marinka: No jo, venku už je hnusně, zalezlo sluníčko a vylezly depky*grrrrrrrr*. Jo jo, maminky se často rády předhgazujou jako příklad. Naši se seznámili v tanečních a od tý doby jsou spolu. Vlastně jim oběma vyšel hned první vztah a tak mě dost těžko chápou, i to jak to mám s těma vztahama.
K tomu objevovi, třeba si na pipinu troufnul, protože mu přišla dosažitelnější
.
To s tim vyplavovánim pocitů a že je to běh na dlouhou trať je oblíbená věta asi všech psychologů. No, maj pravdu, nejde to hned, ale bude to lepší, uvidíš. Mě už se teď taky dost ulevuje a depky na mě dolejhaj jenom občas a daj se docela dobře snést. Akorát , že jsem víc temperamentní než sem bývala, ale co už, hlavně, že je mi líp. Tobě taky bude, uvidíš. A hlavně si nezkoušej vsugerovat, že to bude až někoho potkáš. Tuhle blbinu jsem si namlouvala já, ale je to fakt blbost.
Drž se.
lucik*: No, tak to si naštěstí fakt neříkám, že to bude lepší, až někoho potkám. To bych se taky nemusela dočkat... Mě sice teď není nic moc, ale už je to slabý odvar oproti tomu, jak jsem se citila loni v létě. Takže se mi taky ulevuje.
Objeva asi nemá moc cenu řešit. Třeba prostě nejsem jeho typ...
No jo, rodiče... V tomhle nás prostě asi nepochopí...
marinka: Tak toje fajn, že i to neříkáš, ale že by ses nemusela dočkat. ProsimTě, když okolí říká, že seš hezká holka, tak jim věř a věř tomu, že dřív nebo pozdějš si někdo všimne, že seš hezká i uvnitř. Dej tomu čas. Já vim, trpělivost je něco šílenýho, ale jinak to asi nejde.
Jak je to s objevem opravdu nevim, ale spousta chlapů si nakonec najde slečnu, která vůbec nebyla(aspoň zezačátku jejich typ).Ale tohle fakt asi nemá cenu řešit, ty sama určitě dobře víš jestli by to někam vedlo nebo ne.
A jinak, je moc fajn, že už se Ti taky ulevuje. Já se vždycky, když mi neni nejlíp dívám zpátky a říkám si, že bylo hůř, a že už je to tedy vlastně docela dobrý.
No jo, rodiče holt už se taky musej brát jaký jsou, s tim nic neuděláme.Tedy aspoň mě nic nenapadá.