empress: Já pořád nějak nerozumím těm zazděným pocitům a vyplavování... Jak se mi můžou zazděný pocity vracet? Já nevim. Když je mi zle, tak se ze všeho nejdřív snažím na to rychle přestat myslet a rozptýlit se. Ne vždy se mi to daří. Ale podle tebe to tedy znamená, že to dělat nemám a místo toho se mám do toho pocitu ponořit, utopit se v něm, babrat se v tom, smutnit? To bych promiň nedělala nic jinýho, protože jsem strašně labilní. A jsem naopak ráda, že se mi s léty daří ty nálady trochu kočírovat a neutápět se v nich celé týdny.
A jídlo mě taky ovládá. Nicméně doufám, že to brzo bude pasé, za týden jdu k výživové poradkyni.
Na mámu a otčíma prď. Je to tvůj život. Až si někoho najdeš, řeknou zase "no konečně". A za pár měsíců to přehodnotí a zas začnou pindat, proč sis našla zrovna takovýho, když máš na víc.