Článek Pátek 25-03-2011
Komentáře k článku: Pátek 25-03-2011
imperatrice: Mé nejoblíbenější blogy píšou nejméně. No jo... 
Na konstelace určitě jdi! Vždyť nejhorší, co se může stát, je to, že to nepomůže. Ale četla jsem na to dobrý reference.
Chápu, že tě to s tou mámou trápí. Já jsem na konflikty v rodině taky hodně citlivá. 
orchidejka: Jééé, tak já patřím mezi tvé nejoblíbenější blogy? To je hezký. Přitom mám pocit, že si tady jenom stěžuju a všechno strašně pitvám.
Konflikty v rodině jsou nejhorší a nejbolestivější.
imperatrice: Mně nevadí, že si stěžuješ. O tom blogy jsou. Ale je fakt, že když já dlouhodobě píšu negativně nebo si více stěžuju, taky mám pak pocit, že už s tím obtěžuju. Ale jsi můj nejoblíbenější blog 
orchidejka: Tak to děkuju, pokusím se polepšit a zase brzo něco napsat, snad bude brzo chuť. I když nemůžu slíbit, že to bude pozitivní...
imperatrice: Jedné internetové známé jsem dala několik adres na blogy, které mám ráda. A pak jsem se jí zeptala, které se jí líbí nejvíc. Já, ty a Lvice. 
orchidejka: Jéé, tak to jsi mi udělala radost. Akorát nechápu, jak se jí může líbit blog, kde si člověk pořád jenom stěžuje a pořád něco řeší??? 
imperatrice: Já, ty i Lvice píšeme ze života. A máme i víc společnýho, např. nemáme děti a každá nějakej problém 
orchidejka: To je pravda. Já taky čtu radši blogy, které jsou ze života a nejsou to vymyšlené povídky.
imperatrice: Ona tady většina lidí píše ze života, ale my píšeme o něco intimněji než jiní
lenuska: Úplně vím o čem mluvíš. Taky jsem to vždycky přešla až jednou jsem si řekla dost. Už uběhl rok co jsem je neviděla a je mi líp. Je to smutný, ale je to tak. Kamarádky nemám, ale přítel mi hodně pomohl a podržel. Vždycky mi je ale stejně smutno, když jemu rodina volá a ta moje se o mě nezajímá.
Držím pěsti, aby jsi měla štěstí a dopadlo to líp než u mě
orchidejka: Já to právě nechci řešit tak, že s nima přeruším kontakt. Tím se nevyřeší to, co cítím. Taky je mi smutno, strašně moc. Chci si to hlavně vyřešit sama v sobě, to je to nejdůležitější.
Mě pomáhají naštěstí aspoň ty kamarádky. Přítele nemám. Další důvod ke smutnění.
lentilka®sdeluje.cz: Ale houby. S chlapama je jen trápení.
Ano, já to s matkou vyřešila stylem UTNOUT a od té doby je mi fakt líp... Alespoň po téhle stránce. Ale snad najdeš nějakou mírnější cestu.
orchidejka: Já se nedokážu s mámou přestat vídat. Je to paradox, ale čím hůř se ke mě chovala, tím víc jsem se jí snažila zavděčit. Je mezi náma hodně silné pouto a máma si neuvědomuje, že by vůbec něco dělala špatně... Takže já to prostě nemůžu vyřešit tak, že bych to utnula.
imperatrice: Že ses jí snažila zavděčit - to svědčí o tom, že používá citové vydírání. Jinak bys neměla potřebu se jí "zalíbit". No, tohle je prostě strašně těžký.
orchidejka: Ano, používá citové vydírání, to víš, už jsem tady o tom psala. Je to těžký neuvěřitelně, proto mám pocit, že to nezvládnu a do konce života mi bude špatně a budu na práškách.
marinka: Víš člověk stejně žije sám za sebe. A to, že máš kamarádky je přece taky fajn(nebo ne?). Mámu bych asi neřešila, nech to bejt, žij si po svym, však ona se s tim smíří a časem si zvykne-prostě se asi budeš muset naučit ignorovat negativní emoce, ktrý vyvolává její přístup k Tobě.
A koukej věřit, že bude líp-bez toho to nepůjde.
orchidejka: Ignorováním negativních emocí jsem se dostala tam, kde jsem. To je prostě špatně. Žít podle sebe se snažím, ale zjistila jsem, že to nějak neumím, že pořád beru ohledy na mámu a žiju podle ní. Tak se teď snažím zjistit, co opravdu chci já a zařídit se podle toho.
Ale to, že mám fajn kamarádky je hodně fajn. 
marinka: Já to napsala blbě s tou mámou. Nemyslim, abys ignorovala svoje emoce, ale aby sis tolik nebrala Ty její výčitky k srdci bude asi teba nějak zmáknout. Však Ty to zvládneš.
orchidejka: Já vím, neměla bych si to tak brát a fakt se to snažím naučit. Ale víš, jak je to těžké, když tohle musíš řešit s vlastní mámou??? 
marinka: Strašně, ale věř, že jsounhorší podmínky při kterých se řeší vztahy s rodičema.Zvládneš to, věř si, si přece silná, sebevědomá, krásná, inteligentní,...(no jako my všichni) si poradíš, uvidíš.
Tak, a teď vážně, držim palce ať to nějak zmákneš.
orchidejka: Teď jsi mě pobavila, díky. Jasně, že jsem silná, sebevědomá, krásná, inteligentní, akorát si to ještě tolik neuvědomuju. Ale to přijde, už na tom pilně pracuju.
ck: Mně se ulevilo, když jsem mamce řekla, jak se ohledně našeho vztahu cítím. Řekla teda není úplně správný pojem, protože jsem jí to napsala, i když promluvit si by bylo lepší.
Mám mamku moc ráda, vím, že mi vždycky pomůže, když budu opravdu potřebovat, ale bohužel jsme prostě jiné a mám pocit, že se nedokážeme pochopit. Vím, že i ona mě má ráda, přesto často říká a dělá věci, co mě prostě strašně mrzí a sráží. Taky jsem se snažila být vzorná, aby mě pak třeba pochválila nebo tak ...
Nevím, jak Tobě, ale psycholožky mi vždycky říkaly, že jsem přece dost stará na to se od mamky odtrhnout. Bylo by to tak těžké? U toho si vždycky klepu na čelo, jasně, že by to bylo tak těžké, je to máma.
Chápu, že nechceš vztahy utnout a myslím, že možná ani nemusíš. Jak jsem říkala napsala jsem mamce dopis. Vím, že ho četla, i když se mnou o něm nikdy nemluvila a její chování je stále stejné. Nicméně já jsem ale spokojenější, vyjádřila jsem, jak to cítím, řekla jsem jí, že ji mám ráda. Nemůžu ale zahodit svůj život neustálým stresováním, co by řekne a bude si myslet mamka. Vyjasnila jsem problém ze své strany, další krok musí udělat ona, pokud z nějakého důvodu nechce nebo nemůže, nevyčítám ji to. Důležité pro mě ale je, že já jsem upřímná, když to přejde, tak dobře ale nenesu na tom vinu. Mnohem líp se mi od té doby smiřuje s věcmi, co mě dřív hodně zraňovaly, protože jsem se prostě trochu odprostila od té touhy být pro mamku nejlepší.
Přeju Ti, ať si to s maminkou taky vyřešíš. Minimálně ke své spokojenosti .
Hezký den 
orchidejka: Já jsem mamce taky napsala dopis. Zveřejnila jsem ho ale jenom tady na blogu a přečíst jsem jí ho nedala. Vím, jak reaguje na jakoukoli menší kritiku. Před chvílí jsme spolu mluvily, ona si teď taky něco řeší, tak jsem jí řekla, že já taky a že řešim i něco ve vztahu k ní. Rozbrečela se a řekla mi, že ona je zase ta špatná, která za všechno může. I když jsem jí řekla, že řeším teď víc věcí a globálně!!! Neměla jsem to říkat. Teď mě to mrzí. Takže myslím, že bude lepší, když jí to ani přečíst nedám.
Potřebovala bych se ale dostat do stejného stavu jako ty. Aby mě už nezraňovaly věci a řeči, které mě teď ještě zraňují. A abych se oprostila od touhy být pro mamku nejlepší.
Děkuju moc.
ck: No, však moje mamka taky někdy otáčí. Že jen ona dělá všechno špatně a podobně, jenže já jsem jí tam přímo psala větu, že jsi jsem vědoma i vlastních chyb... Tudíž jsem nad to povznesená, protože já mám svoje svědomí v tomhle čisté, nemůže to použít proti mně. Bohužel s mamkou nepohneš, musíš se nad to povznést Ty. Vědět, že jsi pro ten vztah udělala nejlepší, co jsi mohla (což není, že šetříš mamku a ona nešetří Tebe, i když třeba nevědomě) a povznést se neznamená utnout .
orchidejka: Já vím že se nad to musím povznést já, mamka se nezmění, to já musím změnit svůj přístup. Vím úplně přesně, o čem píšeš.