Komentář, na který odpovídáte
ck: Mně se ulevilo, když jsem mamce řekla, jak se ohledně našeho vztahu cítím. Řekla teda není úplně správný pojem, protože jsem jí to napsala, i když promluvit si by bylo lepší.
Mám mamku moc ráda, vím, že mi vždycky pomůže, když budu opravdu potřebovat, ale bohužel jsme prostě jiné a mám pocit, že se nedokážeme pochopit. Vím, že i ona mě má ráda, přesto často říká a dělá věci, co mě prostě strašně mrzí a sráží. Taky jsem se snažila být vzorná, aby mě pak třeba pochválila nebo tak ...
Nevím, jak Tobě, ale psycholožky mi vždycky říkaly, že jsem přece dost stará na to se od mamky odtrhnout. Bylo by to tak těžké? U toho si vždycky klepu na čelo, jasně, že by to bylo tak těžké, je to máma.
Chápu, že nechceš vztahy utnout a myslím, že možná ani nemusíš. Jak jsem říkala napsala jsem mamce dopis. Vím, že ho četla, i když se mnou o něm nikdy nemluvila a její chování je stále stejné. Nicméně já jsem ale spokojenější, vyjádřila jsem, jak to cítím, řekla jsem jí, že ji mám ráda. Nemůžu ale zahodit svůj život neustálým stresováním, co by řekne a bude si myslet mamka. Vyjasnila jsem problém ze své strany, další krok musí udělat ona, pokud z nějakého důvodu nechce nebo nemůže, nevyčítám ji to. Důležité pro mě ale je, že já jsem upřímná, když to přejde, tak dobře ale nenesu na tom vinu. Mnohem líp se mi od té doby smiřuje s věcmi, co mě dřív hodně zraňovaly, protože jsem se prostě trochu odprostila od té touhy být pro mamku nejlepší.
Přeju Ti, ať si to s maminkou taky vyřešíš. Minimálně ke své spokojenosti 
.
Hezký den 