Dneska je slunovrat. A právě zapadá sluníčko. A pokud teď někdo stojí na Křížovnickém náměstí v Praze, tak vidí, že to sluníčko zadapá do hrobky na Pražském Hradě, kde leží ostatky sv. Víta. A já to nevidím, protože celý den nesvítilo sluníčko, tak jsem jela domů. A najednou to sluníčko svítí. No, vidět to snad bude i zítra a pozítří...

Mám za sebou pár hodně perných dní. Bylo mi zle psychicky, zase se dělo plno věcí, ale od včerejška se to začalo zase zlepšovat. Dneska mám dovolenou a od rána se cítím kupodivu hodně v pohodě. Dala jsem si k snídani jahody s jogurtem:

Už mám dost čekání, jestli moje kamarádky budou mít čas nebo peníze na dovolenou. Většinou čekám, plánuju, na chvíli se těším, že to vyjde a pak to většinou z nějakého důvodu nevyjde. Kamarádka nemá peníze, čas, atd., atd. Plno kamarádek taky tráví radši dovolenou úplně jinak než já. Třeba lezením po horách nebo radši jedou do Sýrie a to mě fakt neláká... Včera jsem se zase nadchla, když jsme si

Teda uteklo jako voda! Brácha už se zítra vrací! Psala jsem naposledy, když odlítal.  No, neobešlo se to bez obtíží, zhruba v polovině minulého týdne mu tam ukradli mobil a peněženku s kreditkou. Tohle se mu stává v Praze zhruba jednou za pár měsíců, takže mě to ani moc nepřekvapilo. Měl s sebou naštěstí náhradní

Tenhle víkend jsem měla být na rodinné oslavě, která mi "byla naplánována". No, nebyla jsem tam.  Nechci trávit čas podle toho, jak mi ho kdo naplánoval. Oslavenkyni mám sice ráda, ale raději jí popřeju v klidu u kafe. Představa toho, že v sobotu od rána lítam někde po chatě, připravuju občerstvení

Každá krize a každý propad směrem dolů je k něčemu dobrý. Nedávno jsem si říkala, že se mi daří až moc dobře a že určitě přijde zase nějaké horší období. A taky že přišlo. Trochu víc jsem se o tom rozepsala v zaheslovaných článcích.

Teď už mi začíná být líp. Tohle období mívám nejradši. Když pochopím, že jakoukoli krizi vyřeším tím, že se budu zabývat sama sebou, hodim se do klidového režimu,

Pátek třináctýho, to je hezký.  Je to poslední den mojí dovolené a mě se do práce v pondělí tak moc nechce!!! Dovolená mě fakt baví a mám pocit, že utekla rychlostí blesku. A bylo to moc fajn.

Ve čtvrtek večer jsem odletěla do Milána. Nakonec se mi tam vůbec nechtělo, protože mi kamarádka řekla, že

Po více než po roce se mi stalo, že jsem nestrávila noc sama doma. Docela to bylo pro oba překvapení, nějak to nebylo v plánu. 

No, ale začnu od začátku. Kdysi jsem se sešla s jedním klukem a bylo mi s ním fajn. Nic úžasnýho, ale cítila jsem se s ním dobře. Pak jsem se sešla ještě s jedním (o

Začala jsem si tady vylejvat srdce a ono mě to odhlásilo a celý článek smazalo!!! To je skandál. No, tak ještě jednou.

Přiblížily se zase narozeniny a na mě padla depka. Přitom o nic nejde, ne? Jenom budu o rok starší, to zase není taková tragédie. Jenže já se cítím, jako kdyby to tragédie byla. Zůstala jsem dneska pracovat z domova a nechci nikoho vidět. Prostě si tu depku pořádně užiju.

Někdo mi tady zase začal psát, že je tu ticho, tak jsem se teda dokopala a rozhodla se něco napsat.  Jenže mám pocit, že moc není, co psát. Ono se totiž nic zajímavého neděje.

V práci už jsem na novém místě a trochu si to sedlo. Přitom ještě ale dělám i tu původní práci, kterou budu předávat až za týden.