AŤ SE DĚJE COKOLIV, JDI STÁLE VPŘED. NA VZDÁVÁNÍ SE JE VŽDYCKY ČAS.

nebohá: Ahoj Orchidejko,
neznáme se, občas kouknu na tvůj blog, zatím jsem sem nikdy nic nenapsala. Natrefila jsem na tvůj blog nedávno, shodou okolností zhruba v době, kdy jsi tu psala o té smršti. Nevím vlastně moc, co ti chci napsat, snad jenom nějak vyjádřit podporu, protože to máš opravdu až nepředstavitelně těžký. A úplně chápu, že na pozitivní myšlení nemáš sílu. Lidi to myslí dobře, když ti to radí, je to taky jejich způsob, jak to zpracovat, i když se jich to přímo netýká, ale ono to někdy prostě fakt nejde myslet pozitivně. A není to špatně, člověk přece neprožívá jenom dobrý věci, negativní emoce jsou taky součástí života. Vybreč se, dej si pohov... Přeju ti mnoho sil, jak je to jen půjde. Moc bych ti přála, aby se ti ulevilo.