Komentář, na který odpovídáte
mi-lada: Nenech se zlomit. Víš já mám tři děti, děti už dospělé, nebo skoro dospělé, někdy mě bolí, když je dlouho nevidím a někdy se i zlobím, když dlouho nevolají, ale aby se museli hlásit pravidelně tak to je opravdu vydírání. Maminka musí žít svůj život, ne ten tvůj. Mysli víc na sebe, zní to sice sobecky, ale je to správné to mi věř. Mamince prostě řekni, mami nebudu ti volat každý den. Třeba ji písni jen SMS aby věděla že jsi v pořádku. Taky co bys jí každý den povídala, my maminky taky nemusíme vědět o každém vašem kroku. O to hezčí a zajímavější je pak, když přijedou a povídají. Kdyby mi každý den volali, všechno bych věděla a co bychom si pak povídali, že. Mamince klidně můžeš připomenout, jak jí šlo na nervy, že musela každou neděli za dědou. Neboj se, jsi dospělá a máš svá práva i za cenu, že to druhého bolí. Maminka ti to odpustí neboť je to máma a má tě ráda. Hlavně se neboj a optevřeně s ní o tom mluv, jako o tom píšeš tady. Jestli se toho bojíš tak jí napiš, nebo rovnou jí vytiskni co si tady píšeš a co ti na to píšou ostatní. Tvoje maminka je určitě moc hodná ženská z toho, jak navštěvovala dědu a jak se stará o vás, je to poznat. Nevzdávej se.