Komentář, na který odpovídáte
empress: Ach jo, mě taky moc bolí, když se náhodou jen trochu nepohodnu s rodičema. A co teprve, kdyby to bylo trvalé! 
Myslím, že tvoje máma ještě nevzala na vědomí, že si vyrostla. Pořád tě chce vychovávat a napomínat. Možná bys jí měla říct přesně to, co píšeš tady - že jí máš ráda a že když se opozdíš s voláním o 20 minut, nic se tím nemění. Nebo to, že když k nim nejedeš každý víkend, určitě to neznamená, že se tomu záměrně vyhýbáš a bereš to jen jako opruz a povinnost (vím, že vzhledem k jejich chování to nepříjemnost je). Možná by nebylo od věci zkusit se jí zeptat "mami, co bych měla udělat, abys byla spokojená?". A opravdu po ní vyžadovat odpověď. Ne žádné "to máš vědět sama" apod. Na to odpověz, že nejsi jasnovidec. Jednej jako dospělá, když už dospělá není máma. Dospělost se mi přece jen spojuje s rozumem. Tak to prostě řeš rozumně a asertivně. To znamená sice dávat najevo lásku, ale zároveň si tvrdě trvat na svým.