Komentář, na který odpovídáte
imperatrice: Já jsem nějak zaspala a myslela jsem si, že příjezd pianisty se koná až příští víkend. Týjo, je mi blbě za tebe. 
Já a randění. 
Hádej, koho mám už asi rok na ploše? Iana Somerhaldera. Udělala jsem si takovou mini-koláž. Když mu bylo asi tak 22-25, vypadal přesně jako můj vysněnej ideál.
Jak mluvíš o tom, že se bojíš, že přijde strach, něco mi to připomíná. Před lety, když jsem měla chmurný myšlenky, bála jsem se přepnout a myslet na něco jinýho, protože jsem se bála, že až si na ty chmury za pár hodin zase vzpomenu, udeří s o to větší razancí. Takže jsem se udržovala trvale ve chmurech, aby mě nemohly přepadnout. Asi takhle: bála jsem se, že když třeba na 2 hodiny smutek vypustím, tak o něj stejně nepřijdu, akorát ho prožiju v nějaký koncentrovanější formě, když jsem si dovolila ho odložit.
Jednou jsem si taky začala zapisovat svoje pocity - to bylo v době, kdy jsem byla pořád rozčílená a chtěla jsem mít zaznamenáno černý na bílým, že to mnohdy bylo zbytečně. Ale s těmahle plánama člověk vždycky brzo přestane, psala jsem si to pár dní.