Článek Čtvrtek 14-07-2011
Komentáře k článku: Čtvrtek 14-07-2011
imperatrice: Jestli tu práci nedostaneš, mělo to tak bejt. Tak to ber.
Ty si v 31 zoufáš, že jsi ještě pořád na asistentský pozici a já si zoufám už v 25. Asi bych se měla uklidnit, že. 
Jsem teprve dva roky ze školy a už bych chtěla bejt co? Ředitelka? A vydělávat statisíce!
Taky jsem byla párkrát u psychiatra - ženy. A ta mě taky nikdy neodbyla a zajímala jsem jí. Byla to Pavla Zemková, je docela známá. Dodnes mám na srdci jednu její poznámku a jsem ráda, že jsem to nezapomněla. Totiž mi řekla, že si nemám po rozchodu zoufat, že jsem sama, protože ve 30 budu ráda, když mi chlapi dají pokoj. Tenkrát mě s tímhle dokonale uklidnila! 
A jsem ráda už ve 25. 
orchidejka: Beru to tak, ale mrzí mě to. Tu práci jsme chtěla.
Já bych ani nechtěla být ředitelka, ale chtěla bych hlavně dělat něco, co mě baví a naplňuje. A je to výborně placený. 
Ten doktor mi včera taky řekl pár věcí, kterýma mě docela uklidnil.
imperatrice: Já bych asi taky nechtěla bejt ředitelka, předevšim neumim nikomu zadávat práci a chci si všechno udělat sama.
Chci se tě zeptat už delší dobu, jestli si měla už od pracovních prvopočátků větší plat nebo až teď, co máš víc praxe. Protože by mě zajímalo, jestli je normální, že začínám na poměrně nízký laťce. 
A jestlipak se to bude postupně zvyšovat...
orchidejka: Já jsem začínala na hodně malém platu, ještě menším než ty. Ale začínala jsem pracovat už před 10 lety. 
A jak přibývaly zkušenosti a já přecházela z práce do práce, tak se plat zvyšoval. Myslím, že to je normální vývoj.
imperatrice: Já začala pracovat až před 15 měsíci (nepočítám úvazky při škole, no), takže co bych chtěla. Vlastně se mi za ten rok zvedl plat hoooodně. :-O Tak nevim, co řešim.
Doufám, že ten normální vývoj je i zcela běžný vývoj.
orchidejka: No, řekla bych, že máš málo trpělivosti stejně jako já.
Já myslím, že je to zcela běžný vývoj.
imperatrice: A víš co, musí to bejt běžnej vývoj každopádně. Protože já bych prostě nešla na místo, kde bych si finančně pohoršila! To by musela bejt nějaká výjimečná situace, např. že bych to tak strašně moc chtěla dělat, až bych z toho nespala.
orchidejka: No, já vím, proto ti říkám, že je to běžnej vývoj, takže můžeš být úplně v klidu.
lentilka®sdeluje.cz: Hm, koukám, že dneska je den debil všude, nejsem v tom sama. Potěšila jsi mě. Ale ty se z toho aspoň dokážeš vypsat hned, ve mně to kvasí, žlučník mě bolí... Ale psát se mi nechce. 
orchidejka: Jo, dneska byl fakt den blbec. Jedna těhotná kolegyně přišla do práce málem s brekem, že byla s mužem na ultrazvuku a že ten doktor byl neuvěřitelnej debil, další kolegyně se pořád vztekala u tiskárny, další kolegyně od rána prohlašovala, že vstala prdelí napřed... Prostě super den. 
Tak v tom nejsi sama a jsem ráda, že tě to potěšilo.
Když se ti nechce psát, tak zkus do něčeho kopnout, praštit nebo si nahlas nadávat - to ale asi nejde, když tam máš holky, viď?
pianista: Stres zabíjí nebo nabíjí, v tvým případě asi to první. To chce klid. Nějak to dopadne, víme? 
Pitomou asistentku? Já jsem teď vlastně taky asistent a hodně dlouho nechci jinak. Není asistent jako asistent. A že máš 5.zaměstnání, no a co?
To je zase písnička. Něco jako Zůstaň v pohodě.
orchidejka: V mym případě je to tak, že když mám stres z něčeho, co mě nebaví, tak mě to zabíjí. Jakmile jsem měla stres v práci, která mě bavila, tak jsem lítala jak tryskomyš. Dokud mi teda nedošly baterky.
No, tvoje práce je asi o něčem jiném než jenom o papírech, ne? Já mám na stole takový stoh šanonů a papírů, že se to na mě jednou sesype.
Jo, ta písnička je dost ulítlá.
pianista: Papírování dělám taky. Dělám všechno, co je potřeba dělat kolem začínajících a někdy i pokročilých modelek. Dělám všechno, co produkční nestíhá, a proto jsem její asistent. Ale má jich víc než jen mě, protože já bych pak taky nestíhal.
Ale neboj, určitě budeš jednou dělat, co tě baví. Tohle je přece jen přechodná stanice.
orchidejka: Stejně je určitě lepší být asistent produkční než asistent klinických studií.
Snad jednou budu dělat něco, co mě baví. Nejdřív ale musím přijít na to, co to vlastně je. Rozhodla jsem se teď, že budu vybíravá. Včera jsem si prohlídla nabídky práce, ale vůbec nic mě tam nezaujalo.
pianista: Tak tě něco zaujme třeba zítra nebo za měsíc. Dej tomu čas.
Vybíravost si určitě můžeš dovolit. Ale i proto tomu musíš dát čas, protože je potom jasný, že tě nezaujme jen tak něco.
Mně na tý práci vyhovuje, že dělám každý den něco jinýho. A hlavně že je toho hodně.
orchidejka: To bych musela mít trpělivost, abych tomu dala čas. Ale snažím se o to. Minulá práce mě bavila. Měla jsem tam zodpovědnost za svoje projekty, finanční reporting atd. Tady mám zodpovědnost jenom za platby doktorům. Jinak dělám každý den to samý, hrabu se v papírech a to mě ubíjí. Aspoň tady využiju tu angličtinu, no. A taky toho mám hodně, což mi přijde lepší, než nemít co na práci.
pianista: Tak aspoň máš jasno, že tě tohle ubíjí a hledáš něco jinýho. To po dnešek stačí, výpověď si nech na pondělí a přestup do jiný práce na úterý. Tak funguje ta trpělivost.
orchidejka: No, ještě je otázka, na jaké pondělí si mám nechat tu výpověď a na jaké úterý ten přestup.
pianista: Hm, už děláš pokroky. Nemyslíš si automaticky, že to musí být pondělí 18.7. a úterý 19.7. 