lucik*: Děkuju... Jenom si to komplikuju pitomýma myšlenkama. Možná o tom někdy napíšu...*zed*
empress: Zkus přehodit na jinou kolej. Před spaním si představuj, že už jste spolu, bydlíte spolu, kupujete spolu skříň, mažeš mu chleba... To je vizualizace. A zhmotnění představ více či méně funguje! Já taky měsíc nepřemýšlela o ničem jiným, než jak jdu do práce, sedím tam u kompu, vykračuju si na vysokých podpatcích... A už je to zhmotněno! ;)
lucik*: Problém je právě v tom, že kdybych si tohle představovala, tak neusnu, protože mě to děsí! Na jednu stranu sice někoho chci, ale na druhou stranu se mi nechce někomu přizpůsobovat. Jsem zvyklá chodit spát v určitou dobu, on chodí později, já potřebuju prostě spát víc asi... Jsem už moc dlouho sama.... Taky právě nevím, jestli to chci zrovna s ním. Bojím se, že mě převálcuje a vrátí se mi moje problémy, znám totiž pozadí jeho rozchodů a má takové vlastnosti jakože chodí všude pozdě, což nesnáším atd... Hledám zase jenom ty špatné vlastnosti, abych si mohla oddechnout, říct si, že ho vlastně ani nechci a být dál sama. A to je přesně špatně a měla bych to změnit. *zed* Ještě se taky bojím toho, že když si opravdu začnu představovat, že spolu chodíme, bydlíme atd. a ono to pak nevyjde, tak o to víc budu pak zklamaná. *plac* Jsem asi beznadějný případ. Asi zůstanu sama a až umřu, tak mě najdou ožranou vlčákama. :-D
empress: Myslim, že málokterej pár se trefí tak, že potřebují chodit stejně spát. Po pravdě nevím, proč zrovna tohle řešíš. A v těch ostatních věcech musíš sama vědět, jestli bys byla ochotná mu je tolerovat nebo ne. A taky ti musím sebrat jednu iluzi. Víš, KAŽDEJ tě bude něčím nehorázně srát. Ať je to nedochvilnost nebo smradlavý ponožky - něco se vždycky najde. Nedochvilnost teoreticky není tak hrozná, jsou horší věci. Třeba chlast.
Když se něčeho bojíš, tak si na to sáhni. Teď mluvím o partnerství vůbec. :)
Tak si nepředstavuj vás dva, ale představuj si někoho bezejmenného a beztvarého. A sebe viď jako sebevědomou a těžce v pohodě. Představuj si, že si ve vztahu tak v pohodě, až z toho poskakuješ radostí a tancuješ. Představy hezky přeháněj do krajností... :)
lucik*: Já Ti teda povím, proč řeším zrovna tohle. Protože ráda řeším píčoviny. Kdybych pořád něco neřešila, tak bych se asi unudila nebo já nevim. Taky mívám problémy se spaním, jsem na to taková nějaká vysazená, no.
A neboj, iluze jsi mi nesebrala, vím, že nikdo není dokonalý a každý má prostě nějaké chyby, takže já budu něčím srát jeho a ona zase něčím mě... To je normální. Tady jde prostě jenom o to, že já se bojím si k sobě někoho blíž pustit. Proto hledám ty chyby, abych si k sobě nikoho pouštět nemusela. Dneska se mi zdál zajímavý sen... Asi o tom dneska napíšu...