lucik*: Ale jo, já se to snažím brát tak, že je to za mnou a že je to minulost. A zvedám se, rozhodně nezůstávám ležet. Ono ale není tak lehký se prostě neohlížet a už na to nemyslet. Stalo se to teď nedávno a byla to pro mě docela rána, která mi obrátila život vzhůru nohama, takže to musím nějak vstřebat.