Každá krize a každý propad směrem dolů je k něčemu dobrý. Nedávno jsem si říkala, že se mi daří až moc dobře a že určitě přijde zase nějaké horší období. A taky že přišlo. Trochu víc jsem se o tom rozepsala v zaheslovaných článcích.

Teď už mi začíná být líp. Tohle období mívám nejradši. Když pochopím, že jakoukoli krizi vyřeším tím, že se budu zabývat sama sebou, hodim se do klidového režimu,

Pátek třináctýho, to je hezký.  Je to poslední den mojí dovolené a mě se do práce v pondělí tak moc nechce!!! Dovolená mě fakt baví a mám pocit, že utekla rychlostí blesku. A bylo to moc fajn.

Ve čtvrtek večer jsem odletěla do Milána. Nakonec se mi tam vůbec nechtělo, protože mi kamarádka řekla, že

Po více než po roce se mi stalo, že jsem nestrávila noc sama doma. Docela to bylo pro oba překvapení, nějak to nebylo v plánu. 

No, ale začnu od začátku. Kdysi jsem se sešla s jedním klukem a bylo mi s ním fajn. Nic úžasnýho, ale cítila jsem se s ním dobře. Pak jsem se sešla ještě s jedním (o

Začala jsem si tady vylejvat srdce a ono mě to odhlásilo a celý článek smazalo!!! To je skandál. No, tak ještě jednou.

Přiblížily se zase narozeniny a na mě padla depka. Přitom o nic nejde, ne? Jenom budu o rok starší, to zase není taková tragédie. Jenže já se cítím, jako kdyby to tragédie byla. Zůstala jsem dneska pracovat z domova a nechci nikoho vidět. Prostě si tu depku pořádně užiju.