Tak jedna událost, na kterou jsem se na jednu stranu strašně těšila a na druhou stranu se strašně bála, jestli jí zvládnu, je za mnou.

V pátek před svatbou byl rozlučkový oběd v kavárně Slavia. Bylo to fajn, ale mě se po příjezdu domů udělalo zle a nemohla jsem vůbec dýchat. Takový vedro a astma prostě moc nejdou dohromady. To mě trochu vyděsilo a bála jsem se, aby mi bylo dobře v sobotu.

Opět čerpám z článku magazínu First Class "Proč se bojíme toho, co potřebujeme, aneb jak pochopit a využít strach". Článek mě ze začátku moc nezaujal. Ale na konci první stránky mě uděřily do očí věty: "Jenže strachy tu nejsou proto, aby nás děsily. Strachy jsou velmi užitečné. Mají nám připomínat, že něco stojí vážně za to." AHA! Musím se přiznat,