Středa 19-01-2011

Dneska je úplněk. Pár dní před a po úplňku se mi většinou zdají hodně živý a děsivý sny. Ovšem z toho, co se mi zdálo dneska, jsem měla málem infarkt! Sice jsem hodně blbě spala a skoro každou hodinu se budila, ale i tak se mi stihlo zdát několik snů. První byl o tom, že jsem měla letět o Irska. Měla jsem hrůzu z toho, že nestíhám letadlo. Na letišti jsem potom zjistila, že nejsem vůbec sbalená. Nemám s sebou léky, nabíječku na telefon, který se mi vybíjel, spodní prádlo, ponožky, kosmetiku... No, nic! To bylo ještě v pohodě. Pak se mi zdál sen, že jsem šla do současné práce. Nastoupila jsem tady do výtahu, jedu do druhého patra, dveře od výtahu se otevřeli a proti mě stál bývalý šéf. Já se tak lekla, že jsem se vzbudila! No, hnus! Fujtabl! Jak dlouho mě ten šmejd ještě bude v noci pronásledovat? Zatím bych to tipla, že do konce života.

No, ale oproti mé kamarádce/kolegyni jsem měla noc ještě docela klidnou. Když jsem jí psala, co se mi zase zdálo za hrůzy, tak mi napsala, že jí se zdálo, že po ní něco leze. Takže s jekotem vyletěla z postele a nějakou dobu jí trvalo, než se probudila a uvědomila si, že to byl jenom sen a nic po ní nelezlo.  Tohle se mi naštěstí ještě nestalo. I když v noci na pondělí jsem se budila tím, že jsem asi mluvila, nadávala jsem bráchovi, pořád jsem se převalovala... Docela se těším, až bude po úplňku. I když.... mě se zdají samé hrůzy, i když úplněk není. Ale při úplňku to jde víc do extrému. Vlastně pozor! Na včerejšek se mi zdálo, že tancuju s Jakubem Prachařem! Paráda, už se mi aspoň občas zdá něco příjemného!

Jinak skoro celý minulý týden jsem byla nemocná. Bolely mě průdušky a celá jsem byla taková nějaká polámaná. Něco tady v práci řádí. Nejsem jediná, kdo lehnul. Docela bych i řekla, že jsem to poctivě vyležela a v pondělí a včera mi bylo dobře. Jenže dneska je mi zase hůř a mám pocit, že se to vrací. Není mi tak blbě jako minulý týden, ale není to ono. Měla jsem jít dneska s pár lidma do hospody a místo toho jedu zase domů. Vůbec nikam teď nechodím. V týdnu jezdím jenom do práce a z práce a o víkendu se vidím jenom s klukama a Prudilkou, občas s rodičema. No, nic... Asi bych měla být trpělivá, dostat se z toho a pak teprve začít někam chodit.

Trpělivost... To je slovo, které se táhne celým mým blogem. Dokonce jsem si spočítala svoje životní číslo a mám u něj, že bych měla být trpělivá. Co to je, sakra? Jak se učí trpělivosti? Víte to někdo????

Netrpělivě tedy doufám, že mi zase už bude jenom líp a zítra půjdu na výstavu fotografíí od Saudka a v sobotu pojedeme konečně do těch Drážďan. Když jsem dneska psala Objevovi, jestli by nevadilo, kdyby mě vyhodili cestou z Drážďan u našich, tak se lekl, že mu píšu, že bych zase nejela. A já tam fakt chci! Potřebuju si koupit něco mega elegantního na příští týden, protože přijede celý projektový tým a pak i doktoři z celého světa a já tam budu zaznamenávat dotazy a musím se zúčastnit večeře a tak.... Už předem se toho děsím. Bude to 2 dny už od osmi až do večera a anglicky. Tak snad to zvládnu. Po obchodech jsem se byla podívat už teď v neděli a pár hezkých kousků jsem si koupila, ale prostě.... když se vidim v zrcadle v tý kabince, tak bych nad sebou musela brečet. Je tam nějaký blbý osvětlení nebo co. A taky nevím, pro koho to oblečení šijou. Asi se budu muset smířit s tím, že už mi není 20 a holt už nemám velikost 34...

V sobotu mě teda kluci a Prudilka vyklopí u našich, zajdeme tam na véču, uvidí moje rodné město a pofrčí do Prahy. A já půjdu k mámě. Sednu si s nima ke krbu a zůstanu tam až do neděle. Brácha se o víkendu stěhuje a mě se nějak nechce do prázdného bytu. Na jednu stranu se těším, že budu bydlet sama, ale na druhou stranu si na to asi budu muset zvykat... Příští víkend pak jedeme k tátovi, takže si od tý naší bandy odpočinu a uvidím se i s jinýma lidma. A na to se opravdu těším!