Čtvrtek 27-05-2010

Poslední dobou to tady docela flákám... Nějak mě nebaví psát a nemám ani potřebu. A když už jsem včera psát chtěla, tak to tady nefungovalo. Přitom se děje docela dost věcí. Ale já se zase po delší době cítím tak nějak v pohodě, že si to v sobě nemusím urovnávat tím, že se z toho vypíšu.

Ale začnu od začátku. Prožila jsem úžasný víkend. V pátek to bylo s kámoškou moc fajn, i když jsem fakt šla dost brzo domu a bylo mi smutno. Ale v sobotu jsme jeli s bráchou k tátovi a bylo to tam super. Byla jsem naprosto nadšená z hokeje, večer jsme grilovali, docela se to zvrtlo... já šla spát asi v jednu, ostatní tam zůstali do tří. Byla to hrozná sranda, takhle jsem se nenasmála už dlouho. A neděle byla hodně pohodová, ve znamení válení. Pak jsme šli jenom na chvilku s pejskem, aby se vykoupala, bylo jí vedro. Večer návrat do Prahy a pak zase hokej. Málem jsem z toho ani neusnula, jak jsem byla nadšená. Po celou tu dobu jsem si tak nějak uvědomovala, že mi můj ženatý kolega vůbec nechybí a je mi vlastně lhostejnej... což je pro mě dobře - nejsem do toho zamotaná. Nehledě na to, že mi v pátek pátek napsal, že mi dá pokoj.

Byla jsem teda zvědavá, jestli to opravdu dodrží a už mi nebude psát. Já jsem mu v pondělí nepsala. On se ale večer ozval a myslel si, že jsem v práci ještě proto, že na něj čekam. Byl zklamaný, že nečekám na něj, že chodim do práce pracovat a ne kvůli němu, a že po práci nemám čas. Chtěl mě zase odvést. Jenže já jsem byla objednaná na masáž. Vlastně to bylo poprvé, kdy mě naštval. Vytočilo mě to, že se choval, jak kdyby očekával, že teď budu chodit do práce kvůli němu, po práci na něj budu čekat, kdyby měl náhodou čas a mohl mě odvést... Evidentně byl hodně zklamaný, že to tak není a já na něj dostala šílený vztek. Když jsem se v práci balila, tak šel kolem akorát můj oblíbený kolega (už jsem tady o něm psala, že se mi líbí), který bydlí stejným směrem jako já a kam jsem byla i objednaná na masáž. Tak jsem ho odchytla a jela s ním. On je teď čerstvě po rozchodu a je z toho dost špatný. Ta holka mu to moc neulehčuje, protože mu dělá pořád scény, obvolává jeho kamarády, snad do toho zatáhla i jeho bývalou přítelkyni... Prostě nějaká kráva. Já jsem zrovna taky neměla dobrou náladu, málem jsem se mu v autě rozbrečela a notovali jsme si - on jaký jsou ženský hrozný a já zase jací jsou chlapi hrozní.  Ale bylo to fajn... Naznačila jsem mu, že mám něco s nějakým ženáčem (rozhodně jsem neříkala, že je to náš kolega), tak jsme to probrali a já jsem si to trochu srovnala v hlavě. On si asi taky v hlavě udělal pořádek, protože jsem ho včera potkala ve výtahu a ptala se ho, jak je. Říkal, že dobře, že mu ten náš hovor v pondělí moc pomohl... Pak teda ještě říkal, že my dva jsme holt takový ty naivní blbci a že se musíme naučit mít sami sebe rádi a že se určitě někdo objeví... To jsem zrovna slyšet nechtěla.

Spíš bych byla ráda, kdyby mě začal vnímat trochu jinak než jenom jako kolegyni. Ale asi mu musím nechat čas, aby se z toho rozchodu dostal. No... a překvapení - včera jsem jela k psycholožce a potkala jsem ho u výstupu z metra, jak rozdává u stánku propagační materiály propagující Zemana.... To byl teda šok! Ani nevím, jestli zrovna příjemný...

Co se ženatého kolegy týče, ten se celé úterý neozval a já začala mít dobrou náladu, protože jsem cítila, že už jsem si to v sobě vyřešila. To, co jsme spolu zažili bylo fajn a já jsem to chtěla. Ale dál už zacházet nechci a skončilo to pro mě. Hodně mi to ulehčil i on sám. V úterý večer, když jsem si pustila počítač doma, to už nevydržel a začal mi vyčítavě psát, že jsem se mu celý den neozvala a že on na to čekal a že jsem ho nevzala s kolegyní na oběd a že nemam kouřit, že jsem byla 3x venku s kolegyní... A tím to pro mě zhaslo. Tohle opravdu nepotřebuju. Ještě to dorazil tím, že mi psal, že mám volit ODS, jestli bych to mohla pro něj udělat (on je předseda strany u nich ve vesnici). Nemohla. Budu si volit koho chci a nebudu kvůli tomu poslouchat nějaké výčitky. Stejně tak si budu chodit na oběd, s kým chci a když budu mít chuť si zapálit, tak si zapálím. Jeho to nemá co rozčilovat. Ať si tohle doma zkouší na svojí manželku. Teď, když to píšu, tak mě to zase docela rozčílilo. On mi totiž pořád píše a nejraději by za mnou zítra přijel domů.... Ale já ho doma nechci. Asi to bude znít dost hnusně, ale když si ho vezmu domu, tak nemůžu odejít, když budu chtít a budu se ho muset nějak zbavovat, pokud se mu nebude chtít odejít. On ví, že jsem si to v hlavě srovnala, ale asi se s tím odmítá smířit a píše mi. Ale myslím, že i to brzo skončí. Kdybych věděla, že to všechno takhle hezky skončí, tak bych se tím určitě tolik nenervovala.... Ale to jsem celá já.  I když.... nějaký ten úlet úplně nevylučuju, až mě přejde ten vztek.

Včera večer jsem byla u psycholožky a měla jsem pro ní samé dobré zprávy. Cítím se dobře a mám pocit, že jsem trochu vylezla z té své věže. A z toho mám fakt radost! Od zítra také zase snížim léky. Také se cítím líp ve vztahu k mámě - jezdím tam jednou za 3 týdny a je mi fakt líp. Teď mě čeká víkend v Praze a fakt se těším, že si ho hezky užiju.  Obrovský pokrok jsem udělala v tom, že se začínám víc poznávat. Cítím se pevnější v kramflecích... už zhruba vím, co bych chtěla a naopak co bych nechtěla... zhruba také vím, co se mi líbí a co ne. A je to fajn pocit.

Tak a teď bych byla ještě ráda, kdyby večer nepršelo, protože se chystám na koncert pod širák.

Mějte se také krásně.