Středa 05-05-2010

Dneska je sice středa, ale já už mám čtvrtek. Jsem dneska jak praštěná. Asi je divný tlak... Taky mi začíná alergie.

Večer chci zavolat mámě. Mám z toho trochu obavy, nevím, jak bude reagovat. Nemám ráda, když se pohádáme. Ale o tom tady už je celý jeden článek.

Včera to bylo úplně jiný. Měla jsem dlouhý den, ale hodně plodný. Udělala jsem hodně práce a měla jsem z ní dobrý pocit. Dokonce jsem byla i pochválena! Když jsem se chystala domů, potkala jsem kolegu, který se mi líbí a zeptala jsem se ho, jestli náhodou nejede domů (bydlí stejným směrem jako já). Domů sice nejel, ale odvezl mě aspoň kousek. Byla zácpa, takže jsme spolu nakonec strávili docela dost času. On jel na rande se svojí přítelkyní. Podle kolegyně už měli být rozejití, ale on asi není schopný to skončit. Byli spolu pár měsíců, ona mu dělala scény, prostě děs. Myslím, že už jsem tady o tom taky psala. Mé dvě kolegyně, které ví, že se mi líbí, si myslí, že bych ho měla pozvat na kafe... Já ale zase hodně přemýšlím. Jeho bývalá přítelkyně skončila na práškách kvůli úzkostné poruše... Možná kvůli němu. Tahle jeho nová přítelkyně je taky nějaká labilní. Co jim dělá, že v nich takové chování vyvolává? Nebo není chyba v něm a prostě si vybírá podobné holky, které mají sklony k takovému chování? Kdybych s ním byla já, zhoršily by se moje problémy? Chovala bych se stejně jako ty dvě holky? Dělala bych mu scény? Nebo by to bylo fajn? Zase tak moc dobře ho neznám. Když s ním občas jedu autem, tak je to v pohodě, je s ním sranda, je hodně energickej, ale taky docela přecitlivělej...  Když pominu to, že nemám odvahu ho na to kafe pozvat, tak asi vlastně ani nevím, jestli chci. Když ho pozvu, tak třeba přijme... anebo taky ne. Když přijme, tak to třeba bude brát jako kamarád a pak bude překvapený, že to myslím jinak. A třeba taky ne. A když by překvapený nebyl a já pak zjistila, že to skřípe, tak by bylo dost komplikované se v práci nějak vyhybat.... Není to tak dlouho, co jsem si ujasnila, že tam chci zůstat, takže si to nechci moc komplikovat. Nehledě na to, že on je takový, že se do toho vrhá po hlavě a na mě by se asi muselo jít pomalu, protože se bojím. Na druhou stranu - kdybych se mu líbíla, tak by si asi nehledal svojí současnou přítelkyni na internetu, ne? Kolegyně mi říkají, že ho třeba ani nenapadlo, že by se mi mohl líbit a že mu to mám prostě dát najevo....

No, dost přemýšlení. Konečně jsem se taky dostala k tomu, abych sem dala své úlovky z víkendu. Ale nejdřív bych vám ráda představila své miláčky:

Tohle je koucourek Mike u mamky na zahrádce, takhle se vyhříval minulý víkend na sluníčku:

Tohle je kočička u táty, takhle se válela a čistila se na zahrádce. Ta si umí uživat pohodičky.

A tohle je moje nejvetší láska a největší mazel - naše Meg:

Tak a teď moje úlovky z nedělní procházky:

Všude byly šneci

a někde sloužily i jako autobus pro mravence:

:

Pampelišky už odkvetly:

Hezký upršený večer...