Středa 12-05-2010

Uffff.... škoda, že je teprve středa, já už mám čtvrtek. Dneska jdu k psycholožce a vlastně jsem se ani pořádně nezamyslela nad tím, o čem jsme se bavily minule. Hlavní otázka, kterou mi položila byla ta, co mě nutí tak často jezdit k mámě na víkend. Myslela jsem si, že se nad tím pořádně zamyslím, ale nějak jsem na sebe nenašla čas. A to je špatně, protože mi začalo být zase trochu hůř. Musím zase začít zhluboka dýchat a myslet hlavně na sebe. K mámě asi jezdím tak často, protože mi pak vyčítá, že na ní kašlu. A taky bydlím v jejím bytě a jsem vychovaná tak, že bych jim měla být vděčná a proto za ní dostatečně často jezdit.

Sakra, ja nejsem schopná nad tím přemýšlet! Nejsem schopná se ani soustředit na práci. Celý den si tady píšu s kolegou, který se o mě usilovně snaží a nějak mě nalomil. Nevím, jak se mu to podařilo, protože jsem v tomhle dost zásadová - nezačínat si se ženatýma chlapama!!! Byli jsme spolu dneska na obedě, pak mě pozval na zmrzlinu. Mezi tím mi pořád psal samé hezké věci a já mu je nevěřila. Do teď jsme spolu hráli takovou hru... On si mě pořád dobíral, dělal si srandu, že u mě uděláme vanovou párty a že místo oběda pojedeme ke mě domů a že by mi udělal masáž a já nevím, co všechno a že já jsem srab a prudérní a stejně vždycky couvnu. Jenže teď už vím, že to myslel vážně. I kolegyně si myslela, že by manželku nepodvedl. Jenže podvedl. Odpoledne jsme spolu jeli dolů služebním výtahem, do kterého není vidět a hecli se, že si dáme pusu. Měla jsem srdce až v krku a doufala jsem, že si fakt dělá srandu. Ale nedělal. Líbali jsme se.  A já se teď klepu a jsem z toho docela rozhozená. V podstatě ani nevím, jaké mám mít pocity. Je to špatný, co jsme udělali. Mám špatné svědomí a nechci, aby to pokračovalo. Ale on chce. A pořád mi píše. Jak se teď bude těšit do práce a jak to bylo krásný... Přitom vím, že má doma s manželkou hezký vztah a k tomu mají 3 děti. Vím, že ten vztah nechce bořit, ale prý si ani nechce odepřít to hezké se mnou... Takže by mu jako vyhovovalo být doma s manželkou v pohodě a mě mít jako milenku?  Co to jako je????? Nejhorší na tom je, že já vím, co je správné a co bych měla dělat. Myslím, že ho nikdy nepustím někam dál (teda aspoň doufám ). Jeden z nás by měl být rozumný a když to není on, tak bych to měla být já.

Ježiš, musím si to nějak srovnat v hlavě, teď tam mám chaoz. Jak kdybych toho neměla sama se sebou dost, teď ještě vyvádím takovýhle věci. Chce se mi brečet, chce se mi zvracet, chce se mi smát. Ano, takhle to vypadá, když tady ani jeden nemáme šéfa, špatná pracovní morálka a líbačka v nákladnim výtahu.

A to jsem tady původně chtěla psát o mámě a ještě o tom, jak nejsem schopná si někoho pustit k tělu a teď se stalo tohle. Ještěže jdu k tý psycholožce, třeba mi pomůže si to srovnat v hlavě. Normálně mi pomůže, když se tady vypíšu, ale dneska to nepomáhá

A ještě něco... Deska v noci se mi zdál sen, že mě objímal nějaký cizí kluk (já jsem ho v tom snu znala) a ptal se mě, čeho se tak bojím? Správná otázka. Čeho se tak strašně bojím? Budu nad tím přemýšlet....