marinka: Já Ti do toho nechci kecat, je to tvoje věc, ale co to , co je mezi Tebou a kolegou brát tak jak to je, nechat tomu volnej průběh a nepřemejšlet o tom? Jinak musim říct, že pokrok jsi určitě udělala, aspoň mi to tak připadá. A moc moc moc Ti to přeju. A aŤ je to ještě lepší a lepší a lepší a lepší.............
lucik*: Jééé, děkuju! Já Ti přeju to samé.
Já bych tomu ráda nechala volný průběh a nepřemýšlela o tom, ale já to prostě neumím! Fakt se to snažim učit, ale nemám pocit, že by mi to nějak extra šlo...
marinka: To chce čas. Teda myslim. Mě se to kecá, když někomu radim, ale sama jsem na tom taky jinak, než bych chtěla. Já zas většinou přemejšlim až když je po všem. Prej jednam moc impulzivně, taky pracuju na změně, ale mam to v povaze, tak mi to taky zrovna moc nejde.A taky děkuju, že mi přeješ to samé
.Snad už to brzo přijde.
lucik*: Tak to je známá věc, že se líp radí ostatním než sobě, já to mám taky tak. Lidem okolo v pohodě poradím, co by měli dělat a sama se v tom plácám. Nevím, jestli není lepší jednat impulzivně, než nad něčím neustále přemýšlet, odvařit si tím mozek a pak se to stejně nakonec nestane...
marinka: Ono to má oboje svý pro a proti. Nejlepší je asi umět najít nějakej správnej kompromis mezi tim, ale kde a jak to nevim, sama to neumim..