Neděle 23-08-2020

Tak tentokrát žádné novinky nepřináším. Nezměnilo se totiž vůbec nic. Asi naštěstí a asi i bohužel. Práci pořád nemám, teď v srpnu bylo úplně mrtvo, ani nebyla žádná dobrá nová místa. Jako něco se občas někde objevilo, tak jsem poslala životopis, ale on se mi teď ani nikdo neozývá. Strašně moc se mi nelíbí, jak většina lidí ani nedá vědět, že člověka nevybrali. Fakt hnus. Jako nezměním to, ale docela mě to štve.

Každopádně se snažím nestresovat se tím, že práci nemám a užívat si volno. Ono mi fakt nic nechybí. Cítím, že až teď, po necelých třech měsících doma, ze mě začal padat stres, který se ve mě nakupil za loňský rok. Začínám se konečně cítit odpočatá a mám občas pocit, že se mi vlastně ještě do práce nechce. Hodně mě překvapuje táta, který mi říká, že se napracuju ještě dost, tak ať si to volno užiju. A má pravdu.

Jedna malá změna teda vlastně přece jenom nastala. Jsem zase o rok starší. A můžu říct, že tentokrát byl ten můj narozeninový den hrozný. Z loňských let jsem byla zvyklá, že mi DJ udělal hezký den, vzal mě někam do galerie nebo na procházku a pozval mě do dobré restaurace. Tenhle rok jsem zase sama a ještě to byly kulatiny a číslo, které se mi vůbec nelíbí. Příjemně mě ale překvapil Kolega, který se mnou chtěl strávit narozeninový večer. Tak jsem se docela těšila.

Celý den byl ale celkem naprd. Chtěla jsem si zajet nechat zmenšit šaty ke švadleně a při té příležitosti si tam v obchodě udělat radost a koupit si něco hezkého na sebe. Ke švadleně jsem dorazila v 15.15 a zjistila jsem, že měla otevřeno vyjímečně jenom do 15.00, protože zrovna odjížděla na dovolenou. V části obchodu probíhala rekonstrukce a v druhé části nic neměli. Tak jsem se vypravila ještě do jiného obchodu a tam mi bylo všechno buď malý nebo velký. Takže jsem se celkem zpruzená vracela domů. V tramvaji byla strašná zima, cítila jsem se tam jak v ledničce, tak jsem se raději rozhodla vystoupit a počkat na další. Venku bylo vedro a řidič té tramvaje se asi úplně pomátnul nebo nevím. Další tramvaj přijela a já do ní nastoupila. Bohužel jsem si až pozdě všimla, že jsem nastoupila do špatné tramvaje a jela jsem někam úplně jinam. No nic, domů jsem se nakonec dostala. Chtěli jsme jít s Kolegou na Náplavku, jenže co? Začalo lejt. Doma jsem ale být nechtěla, tak jsem se snažila obvolat nějaké restaurace v okolí a udělat rezervaci, ale samozřejmě bylo všude plno. Co taky čekat v pátek večer. Při tom všem jsem se cítila celkem pod psa, protože o takové věci se poslední roky staral DJ. Během dne mě ještě stačil naštvat Kolega, který mi napsal, že vždycky zve na večeri ten, co slaví a že teda večer zvu já jeho a že on je náročnej. Takový kecy by si mohl teda pro příště odpustit. No, a poslední kapka byl dárek od něj. Jeho máma pracuje v drogerii, takže jsem dostala batoh, který jim nejspíš dávali k šamponům Syoss, ponožky Duck jako ten čistič na záchod a prošlou čokoládu.

Fakt moc pěkný den. Na večeři jsme teda skočili aspoň do pizzerie naproti baráku. Tu jsem si teda zaplatila. A jemu taky. On mě pak pozval aspoň na drink ještě do vedlejší restaurace. Já jsem se lehce přiopila, protože jsem to po tom všem celkem potřebovala. Předpokládala jsem, že se druhý den ráno sebere a odjede domů, ale on se zdržel až do odpoledne. To bylo zase docela přijemné překvapení. Šli jsme na procházku na Petřín a pak na oběd. Ten jsme si teda tentokrát zaplatili každý zvlášť. Odpoledne jel pak domů a já jsem měla oslavu s rodinou.

Od té doby jsme se neviděli a já jsem z něj hodně rozpačitá. Hrozně mě to všechno zklamalo. Jako já chápu, že je v insolvenci a nemá teď peníze, ale to mi místo těch blbých ponožek a prošlý čokolády nemohl koupit blbou kytku za stovku? K tomu všemu se začal chovat divně. Ptal se mě, jestli jsem si na oslavě s rodinou dala salát a že ze mě bude koule a že bych si teda měla začít hledat jiného kamaráda s benefitem. Jakože WTF? V týdnu jsme si psali a já mu napsala, že jsem si spálila záda. A on mi napsal, že by se určitě na koupališti našel někdo, kdo by mi je namazal. Napsala jsem mu, že o tom nemusí vůbec pochybovat. A od té doby ani ň. Je to divný, protože se ještě nestalo, že by se neozval 3 dny. Nebo vlastně stalo. To bylo v době, kdy sázel a denně prohrával ohromné částky. Vím, že je teď dost nervózní, protože u něj v práci začali řešit, kvůli čemu je v insolvenci a co provedl v minulé práci, že ho vyhodili za hrubé porušení kázně. Bojí se, že ho vyhodí. Což chápu, ale.... No, snad do toho zase nespadnul. Zítra mu odjíždějí pryč rodiče a měla bych k němu jet. Nevím ale, jestli to platí a nevím ani, jestli tam chci? Ozývat se mu minimálně do zítřka nebudu, nemám chuť a ani nevím, co mu psát. Ale jsem z něj čím dál tím víc rozpačitá. Věděla jsem od začátku, že má problémy a nebude to s ním jednoduché, ale choval se ke mě hezky a bylo mi s ním fajn. To se teď ale mění, tak si říkám, jestli v tom pokračovat.

Nechtěla jsem nás dva teď vůbec řešit a říkala jsem si, že se budu soustředit jenom na jednu věc a pak přejdu na druhou. Takže se teď soustředím na práci a až si práci najdu a nějak si to tam sedne, tak jsem to chtěla vyřešit s kolegou. A ono se to teď možná vyřeší samo mnohem dřív.