Komentář, na který odpovídáte
lentilka-sdeluje: Já ti můžu jen říct, jak to mám já s Kukym. Kuky má problém. Ani čtyřměsíční pobyt v ozdravovně ho toho nezbavil - ale naučil se s tím relativně pracovat tak, že když přijde ataka (beru to jako nemoc a jednotlivé relapsy - no, rozumíš mi 
), někde se s tím zašije, já mám volný víkend a hlavně - naučil se to zvládat tak, aby nedělal průsery. 
No a já se musela zhluboka zamyslet a otočit si to v hlavě. Jako základní kámen jsem si postavila to, že nejdůležitější pro mě je být s ním. A že ho beru se vším všudy, spolu v dobrém i zlém. Ale on je opravdu můj osudovej.
Hele, ale když bude kolega v ozdravovně, bude určitě moc rád za podporu. Tak uvidíš, třeba se to nějak vyvine. Už jen to, že si umí přiznat, že má problém a chce s tím pracovat ukazuje na jeho vnitřní sílu.