empress: Lidi mají sklony vidět jen to, co špatného se děje jim osobně. A bojím se, že tvojí mámě otevřít oči nepůjde. Neuvědomí si, že není jediná, kdo trpí nebo se minimálně necítí dobře.
Když ti řekne "no jo, já jsem zase ta nejhorší" - to mi zavání citovým vydíráním. A ještě něco ti řeknu - i kdybyses postavila na hlavu, máma svůj pohled na věc nezmění. Aspoň tak to vidím podle toho, co píšeš.
lucik*: Jo, já vím, že moje máma pohled na svět už nezmění. V podstatě nemá cenu jí něco říkat. Jenom to na mě občas padne a potřebuju se vypsat. V citovém vydírání je máma machr. Ale já už si aspoň uvědomuju, že to je vydírání a to je pro mě fakt velký pokrok!
empress: Pro mě je taky cenné, když si aspoň uvědomím, že mě někdo citově vydírá nebo využívá. Lepší to vědět a mít psychologicky (aspoň pro sebe) navrch, než bejt za pitomce nejen před druhým, ale i sama před sebou.
marinka: No, křičet bys to na mámu asi neměla, ale zkusit jí to říct v klidu by možná zabralo. A pak se seber a jsi se třba projít, aby ses uklidnila, a to ještě dřív, než Ti stačí říct, že je ta nejhorší a kdesi cosi. Za tu dobu co budeš venku se jí to třeba v hlavě rozleží. Tohle bych asi udělala já.Jo a mimochodem, když se dva lidi rozejdou, tak nikdy neni na vině jenom jeden, Někdo třeba víc, někdo míň, to jo, ale vždycky v tom jedou oba.
lucik*: Neboj, já na mámu křičet nebudu, možná jí to ani neřeknu, nemá to cenu. Udělala bych si akorát zle, máma to stejně nikdy nepochopí. Já vůbec mámu z rozvodu neobviňuju. Také jsem toho názoru, že za rozchod většinou mohou oba. Jsem ráda, že se naši rozvedli, protože bych jinak vyrůstala v neustálých hádkách, takhle jsou oba spokojení. Teda máma ne, ale ta nebude spokojená zřejmě nikdy - to je prostě povaha. Mě teď prostě jenom štve její přístup - vidí jenom sebe, no.
marinka: No jo, já bych mámu někdy taky nejradši vystřelila na měsíc. Zrovna dneska jsem o tom psala. Ona má zas tendence do všeho mi kecat a vynucovat si uráženim, abych to dělala tak jak chce ona(výsledek většinou opačnej). Teď už to ale zvládám většinou ignorovat, dokud jí to nepřejde.
Máš pravdu, někdo má nespokojenost v povaze, s tim nic nenaděláš. Jedině můžeš zvládnout se proti tomu nějak obrnět.Já nevim, strašně ráda bych Ti poradila, ale tady opravdu nevim jak..
lucik*: Jo, něco málo jsem u Tebe četla, ještě jsem nestačila reagovat, nějak nestíhám.
Radit mi nemusíš, od toho mám psycholožku a změnit to musím jedině já sama. Ale u rodičů je to asi nejtěžší.
marinka: Hm, tady asi fakt je lepší nechat to na odborníkovi. A ny Tobě.Jo, lehký to asi nebude, ale myslim, že ty to zvládneš..