Sobota 08-05-2010

Dneska se tady nebudu nijak rozepisovat. Jenom jsem si chtěla zaznamenat svůj pokrok. Ještě před pár měsíci jsem nevydržela sama se sebou doma v Praze a na každý víkend jsem utíkala k mámě nebo k tátovi. Když jsem zůstala v Praze, tak jsem začala mít úzkosti a bylo mi tady se sebou blbě, potřebovala jsem utéct. Teď jsem sama doma a cítím se v pohodě. Dostala jsem se do stádia, kdy utíkat nechci a chci být sama se sebou. Po víkendu u mámy mi stejně není většinou úplně psychicky dobře. U táty je to sice fajn, ale nechce se mi tam jezdit moc často. Jeho manželka taky není vždycky úplně příjemná, takže návštěva jednou za 3-4 týdny stačí. Jeden čas jsem tam jezdila i méně často.

Prostě mám poslední dobou pocit, že se mi nechce trávit všechny víkendy u rodičů. Raději si udělám pohodičku sama, naplánuju si různé aktivity s kamarádkama, zajdu si zacvičit nebo zaběhat, uklidím a jsem v klidu. Dřív jsem tohle nedokázala.

Je to lepší v podstatě ve všem, začínám mít zase víc energie. Ještě tak před měsícem, jsem chodila z práce rovnou domů a nikam jinam jsem chodit nechtěla. Teď už si klidně po práci i někam zajdu. Ještě to není úplně ono a asi dlouho nebude, ale ten pokrok je tak velký, že ho vidím i já. A to je co říct, protože já většinou vidím jenom to špatné.