Jak být asertivní?

Tak dneska už mi došla trpělivost se šéfem i s kolegama a ode dneška se učím být asertivní. Naučit se říkat ne, aniž bych měla pocit viny... atd. atd. atd. Mám knížku, kde se o tom píše, takže jsem si řekla, že to ode dneška začnu praktikovat, ale nějak mi to nejde.

Mám dovolenou, abych se uzdravila (nechci na neschopenku). Na chvilku jsem si odběhla a když jsem se vrátila, tak jsem měla na služebním mobilu 8 zmeškaných hovorů a 4 zprávy! V pátek před sedmou večer!!!! No, takže já blbec, místo abych ten telefon vypla a vykašlala se na to, jsem napsala, co se děje... Prej že není zařízený ubytování pro kolegu na neděli... Super, a co já s tím v pátek večer? Div jsem nedostala vynadáno, že jsem nezvedala telefony. Takže jsem volala do Ruska, zajišťovala ubytování... A jsem na sebe fakt naštvaná!

Takhle to fakt dál nejde. Šéf nerespektuje volné večery, víkendy, dovolenou... Volá kdykoli. Začnu ten telefon vypínat a basta. Chová se příšerně k lidem okolo, dává nesmyslné, chaotické úkoly, nerozlišuje priority, všechno chce hned... Kolegové kolem mě, včetně mě, se hroutí, všichni jsou na něj naštvaní a otrávení. Musím se přiznat, že už jsem dneska opravdu vážně začala přemýšlet o tom, že začnu hledat jinou práci. Už jsem se i dívala na net.

TAKŽE, co všechno bych se měla naučit a uvědomit si?

Třeba to, že práce není všechno... Pořád je to jenom práce. Přece mám taky nějaký soukromý život a nějaké koníčky, ne? Jasně, jenže ty koníčky je taky třeba z něčeho platit a taky se musí z něčeho žít. No, rozhlížet se můžu. Než si teda najdu nějakou lepší práci, tak bych si asi taky měla uvědomit, že mám právo na soukromí. A v pátek v sedm večer už pracovní doba asi není, že ne? ;-) Dál bych si taky měla uvědomit, že mám právo dělat chyby (a samozřejmě za ně nést zodpovědnost). Každý dělá chyby, jenom já jsem z toho vždycky úplně hotová - takže to musím začít brát trochu s nadhledem.. Taky mám právo řict, že něco nevím nebo tomu nerozumím - tohle raději moc nedělám, abych nevypadala jak blbec a když už to udělám, tak si samozřejmě jako blbec připadám. A u našeho šéfíka se musím pořád na všechno ptát, protože on rozhodně nedává úplné informace...

No... pokračování o tom, jak mi to jde, zase někdy příště...