Neděle 23-06-2013

Mám další novinky! Já nepřestávám vycházet z úžasu nad mužským pokolením. Ale taky mě to začíná bavit.

Takže jsem se teda dneska ozvala tomu staršímu.... sakra, jakou já bych mu vymyslela přezdívku?? No, trénuje bojové sporty, tak to bude bojovník.  No, takže jsem mu napsala, že už mám čas na kafe. Když mě na něj zval, tak jsem mu napsala, že teď bohužel nemám čas, protože jsem zrovna šla na rande s tím, co se mi přestal ozývat (stavbyvedoucím). Dneska jsem mu teda napsala, že už čas na kafe mám, hned mi volal a zítra se máme sejít. Z jeho hlasu bylo úplně slyšet, jakou má radost! To jsem tak dlouho nezažila, aby mě někdo tak strašně rád slyšel a tak se na mě těšil! Chvilku potom, co jsem položila telefon, mi přišla smska. Ozval se mi po týdnu a půl stavbyvedoucí, že se omlouvá, že se tak dlouho neozval, ale že si potřeboval něco srovnat v hlavě.  Koukala jsem na to jak puk. A ještě pořád nevím, co si o tom jako myslet. Napsala jsem mu, že je to v pohodě a hned mi přišla odpověď, že doufá, že se nezlobím. No, nezlobím, je mi to už jedno. Ale přijde mi, že jako čeká, že se s ním zase budu vídat. Jenže já jdu zítra na rande s jiným.... tak nevím, jestli mu to mám napsat... jakože se nezlobím, ale že už mám něco domluveného s někým jiným...  Vím, že jsem ho tady nevylíčila zrovna dobře, ale pořád je něco, co mě na něm láká.... Ježiš, to jsou problémy. Koho by napadlo, že budu někdy něco takového řešit. Nejdřív nic, nic a pak najednou tolik chlapů! A přitom by mi bohatě stačil jeden.... ale ten správnej. Takový, se kterým bych se cítila tak skvěle jako s pianistou. Nevím, jestli ještě někdo takový po tomhle světě chodí, ale budu doufat, že ano. 

Asi to bude znít blbě, ale všechny tyhle rande beru jako trénink. Musím se zbavit toho strachu a dát si šanci je líp poznat a ne hned vycouvat na základě svých doměnek. Nebo jenom proto, že jejich vzhled přesně neodpovídá mým požadavkům. Nebo jejich chování nebo některé jejich vlastnosti... nebo cokoli jiného. Může se stát, že pak můžu být přijemně přepkvapená. A stejně je to ve finále jenom strach z toho, že bych si některého z nich pustila víc k tělu a on mi mohl ublížit, co mi radí ze všeho vycouvat.

Tenhle týden jsem si koupila letenku do Milána! Mám z toho hroznou radost a strašně se tam těším. Stěhuje se mi tam kamarádka a bude tam 2-3 roky, tak doufám, že tam neletím naposled. Letím tam až v září, to už tam snad nebude takový vedro a taky nebudou mít Italové prázdniny. O víkendu si asi uděláme menší výlet k moři... A budeme nakupovat a tak.... Už se fakt těším!