Sobota 30-03-2013

Poslední dobou mám zvýšenou potřebu být sama a pokud možno v tichu. Jenže se mi to moc nedaří. Nikdy jsem nebyla schopná být sama a pořád jsem potřebovala mít něco naplánovaného, takže v plánování volného času pokračuju. Ale vlastně bych občas ráda nedělala nic a byla sama. Nedaří se mi ani užít si ticha. V práci to není možné vůbec, protože sedím v open spacu a tam pořád někdo mluví, telefonuje, něco řeší, směje se, pokřikuje, pořád za mnou někdo chodí. Poslední dobou mi to nějak vadí. Nevím, co se se mnou děje. Takže bych chtěla mít klid, aspoň když přijdu domů. Jenže před 14 dny se do bytu pode mnou nastěhovala mladá slečna a začala dělat kravál. Skládala nábytek v neděli po 22:00, ve středu si zřejmě udělala party. Po desátý jsem na ní zvonila, ať si ztiší rádio, v jednu v noci mě vzbudil dost velkej kravál a pokračoval do tří. Když jsem tam zvonila, tak mi nikdo neotvíral. Ráno jsem volala majitelce baráku a od té doby je klid. Až teď ve čtvrtek jsem zase zaslechla nějaké pokřikování a hudbu, stačilo zabouchat do podlahy a byl okamžitě klid.   Jenže dneska zase docela dost řvou sousedi nahoře a už mi to fakt leze na nervy. Já nevím, co to se mnou poslední dobou je, ale asi začínám být hodně protivná a prudivá sousedka. No, samotný se mi to nelíbí. 

Lezou mi na nervy dokonce i některé kamarádky. Mám pár takových, které si neustále a pořád stěžují. Mají se jak prase v žitě a jediné, co jim nevychází jsou vztahy. Teda jenom té jedné a ta to tím pádem bere, jakože se má naprosto strašně. Druhá kamarádka má přítele dlouhodobě v Brazílii a taky to bere jako konec světa. To, že mají obě dobrou práci, svůj byt, co jíst a v čem chodit oblečené, můžou cestovat, jsou zdravé a mají zdravé rodiče, zřejmě vůbec nepočítají jako úspěch. A mě už nebaví se s takovýma lidma stýkat. Jenže se bojím, že když je odstřihnu, tak nakonec zůstanu fakt úplně sama. Což sice teď chci, ale... 

Na seznamku už taky moc nechodím. Nemám chuť se seznamovat. S jedním klukem si tam píšu už asi dva měsíce a on mě pořád nikam nepozval. Píše mi strašně dlouhý vzkazy, probrali jsme už cestování, focení, filmy, knížky, práci, penzijní připojištění () a nic. Nejdřív mi odpovídal jenom o víkendech, ale zhruba před 3 týdnama mi začal odpovídat skoro každý den. Chtěla jsem mu navrhnout, jestli se nechce sejít, ale nějak mě to přešlo. Už mě ani nebaví si s ním psát, takže už mu neodepisuju každý den jako dřív. No, je to normální, aby si chtěl jenom psát?

Vlastně tahle divná nálada asi souvisí taky trochu s tím, že mám ve svém životě zpátky bývalého. Jsem z toho nervózní. A ano, jsem blbá. Ne, že bych se s ním od ledna, kdy jsme byli na kafi, viděla, ale mám ho už třeba na facebooku a už jenom to mě znervózňuje. A do toho to počasí.

No, asi si pustím nějakou relaxaci a budu doufat, že moji milí sousedé budou držet aspoň chvilku klapačky.... A snad mě tahle úžasná nálada brzo pustí. Drží se mě už dost dlouho!