Pondělí 03-09-2012

Kdybych měla popsat, jak se cítím, tak by to asi vystihovalo jedno slovo: ROZHÁRANĚ.  Na jednu stranu dobře, na druhou strašně.

Dobře se cítím ohledně práce. Minulý týden jsem měla pohovor. Volali mi z personálního z Anglie. Hned druhý den mi psali a začali se mnou plánovat termín druhého kola. To bude taky po telefonu a mělo by to být s mým možným budoucím nadřízeným. Jsem z toho nervózní. Bude to zase v angličtině a já neumím svoje vědomostí a dovednosti prodat ani v češtině. Taky jsem nervózní z toho, že kdyby to vyšlo, tak bych musela změnit práci. Jít mezi nové lidi, do nového prostředí a dělat zodpovědnější věci. Jasně, že tu práci chci, ale... tady jsem zvyklá a já tak nemám ráda změny!  No, pokud by to vyšlo, tak bych mohla nastoupit stejně až od prosince (do konce září dát výpověď a říjen, listopad tady být ve výpovědní lhůtě). Jsou ochotní na mě počkat. Na dobré lidi se prý čeká. A já jsem prý dobrá.  No, to uvidíme.

Blbě se cítím ohledně všeho dalšího. Mám vysazovat léky. Tak jsem přes víkend snížila a moc dobře jsem se necítila. Jak kdybych všechno cítila tak nějak víc. Nevím, jestli to zvládnu. Ale přece nebudu na práškách do konce života? Nejezdím k tátovi a je mi z toho všelijak. Prostě to nejde a já nevím, jak to mám vnitřně zpracovat. Vím, že to přejde a urovná se to, ale nějak nevím, co si se sebou a s tím vším počít teď, než se to urovná. Je to pro mě dost zásadní problém, tak doufám, že se to brzo urovná a že si to v sobě brzo nějak vyřeším.

Velký problém je taky pianista. Celý víkend mi do hlavy lezly myšlenky, že není online, protože určitě tráví víkend s blondýnou, kterou si přidal v červenci na facebook. Snažila jsem se ty myšlenky zahnat. Jela jsem do Ikei, uklidila jsem celý byt, uklidila a umyla balkon, včetně skel. Od té doby mě bolí záda a je mi ještě hůř.  Stejně se mi ty myšlenky pořád vracely. Představovala jsem si, že s tou holkou dělá všechno, co dělal se mnou a bylo mi fakt hrozně. Jsem masochista. On nemusel být online z plno jiných důvodů. Včera večer si přidal mezi přátele další ženskou. Měla bych si ho z facebooku odstranit. Ale.... co kdyby... třeba.... se rozhodl přijet do Prahy a byl pořád sám? Ale udělala jsem aspoň trochu pokrok v tom, že už mu neprojíždím profil, nesleduju, co kam komu napsal a ani nelezu na jeho webovky, abych měla přehled kdy a kde bude mít koncert. Zakázala jsem si to a opravdu to dodržuju. Snažím se v těch pitomých myšlenkách, které se mi vrací, moc nehrabat a nechávám to plynout. Předpokládám, že to odejde stejně jako to přišlo. Už aby to ale bylo! On vůbec netuší, co se mnou udělalo to, že jsem ho potkala a co prožívám teď. Fakt ho teď momentálně nemám ráda! Už aby tohle všechno přešlo a on pro mě byl jenom někdo, koho jsem znala.