Úterý 03-07-2012

Udělalo se mi poněkud nevolno. Otevřela jsem si facebook a vykoukly tam na mě fotky švagrový z víkendu s názvem "aneb naposledy jako... (její příjmení)". Poslední dobou tam pořád řeší jenom svatbu a to jí mají mít až příští květen! Původně měli termín v červnu, teď to změnili na květen. Nechci si o tom číst a nechci o tom nic vědět. Já s tou svatbou nesouhlasím. Krom toho, ona se jmenuje stejně jako já, takže až se s bráchou vezmou, tak budeme mít stejné nejenom jméno ale i příjmení. To je radosti. 

Je mi z toho na nic. Můj brácha si přece nemůže vzít takovou holku! Neupřímnou, hloupou, závistivou, která z něj dělá blbce. Copak to nevidí? Copak nevidí ty její projevy na facebooku? To mu přijde normální, že tam píše o někom, že je kráva a jiné podobné výlevy? To mu přijde normální, jak se k němu chová? Pokud si jí vezme a budou spolu mít děti, tak už se jí fakt jen tak nezbavíme.  Máma se rozhodla dělat, jakože to nevidí, protože její syn by se přece do zlý a hloupý holky nezamiloval. Občas mi vyčítá, že já jí nemám ráda. Jenže já cítím, že to nějak smrdí. A jelikož už vím, že se vyplatí důvěřovat svojí intuici, tak jí prostě věřím a vím, že v té holce je něco prohnilého. Nechci, aby si jí můj malý bráška  vzal a zároveň vím, že s tím nic neudělám a že si na to jednou bude muset přijít sám. Ale je pro mě těžký a bolestivý na to koukat. Je mi to líto. Já s ní teď nejsem vůbec v kontaktu a jsem ráda, že mám klid. Bohužel díky tomu nejsem moc v kontaktu ani s bráchou. To se dalo čekat, no. Stáhla ho na svojí stranu a budu moct být ráda, když se s ním uvidím jednou za čas na nějaké rodinné oslavě. Je to smutný. Chybí mi brácha. 

Krom toho mi taky chybí pianista. Já jsem se mu přestala úplně ozývat a čekala jsem, že nastane období ticha. Věděla jsem, že se za čas ozve, to on vždycky udělal, ale nečekala jsem, že se ozve ve čtvrtek a že mi pak bude psát i v neděli a ptát se, jak se mám a chválit mi fotky na facebooku a ptát se mě, kdy pojedu do toho Lucemburska. Překvapilo mě to. Příjemně. Ale zároveň je mi z toho smutno. Jaký to má všechno smysl? Evidentně mu nejsem lhostejná. Ale co s tím? Nic. A tak jsem se rozhodla to hodit nahoru, ať to tam nějak vyřeší. Ať spolu teda buď nějak jsme (sice si nedokážu představit jak to udělat) nebo ať se mi po něm přestane stýskat a pustim ho z hlavy. Teď čekam, jak si tam s tím poradí. 

Zdá se, že to na mě teď nějak padá, ale třeba víkend byl super. Byly jsme v sobotu s holkama ve výborný řecký restauraci a pak jsme se jely koupat na Slapy. A v neděli jsem byla u bazénu. Vlastně i v pátek jsem byla u vody, jeli jsme se po práci vykoupat s kamarádem. Užívala jsem si léto plnýma douškama. To dusno teď je teda trochu moc, ale třeba dneska už to bylo docela snesitelný.

V neděli jsem si stáhla album skupiny Hooverphonic s orchestrem. Byli tady začátkem května a kamarádka mi psala, ať na to s ní jdu. Udělala jsem velkou chybu, že jsem nešla. Je to totiž nádherný. Krásná melancholie.