Komentář, na který odpovídáte
lucik*: Já bohužel moc nebrečím. Myslím, že je to špatně, protože kdybych se vybrečela, tak by mi aspoň trochu zmizelo to napětí, které pořád cítím. V létě, když se mi to vrátilo, jsem se už naštvala a řekla jsem si DOST, teď už se z toho chci dostat jednou pro vždy. Jenže se mi to evidentně moc nedaří a jsem z toho nešťastná. Zítra jdu na neschopenku a pokusím se z toho během týdne nějak dostat, doufam, že to nebude trvat dýl. Taky nespím - dneska jsem byla každý 1-2 hodiny vzhůru. Taky mam tendence jenom sedět a čumět do zdi. Ale to mi nepomůže, naopak. Vím, že prostě musím zmobilizovat všechny zbytky sil a jít ven, že to mi udělá dobře. Takže se snažim chodit na procházky, cvičit, občas zajít s nějakou kamarádkou na kafe... Tak snad to nějak pomůže. Chvílema mam fakt chuť se na všechno vykašlat a vzdát to.
Ty už jsi antidepresiva úplně vysadila a nechodíš už ani k psycholožce?