Komentář, na který odpovídáte
imperatrice: Ale ty ho sem tahat nebudeš, on si to sám bude přát, když si to budeš přát (objednáš z vesmíru). 
Jasně, že si za to trápení můžeme předevšim samy. Skoro všechno je o pohledu na svět. Dobře, zbav se jinýho záškodníka - strachu. To platí i pro mě.
A hele, já si taky nedokázala představit, že se budu stěhovat do ČB, fakt ne. Připadalo mi to absolutně NEPŘIJATELNÝ. Byť je to oproti Ams trochu rozdíl, myslim, že se to částečně porovnat dá. To stěhování ti začne připadat jako představitelný a možný POSTUPNĚ, po milimetrech. Na tu myšlenku si prostě jednoho dne zvykneš (pokud by teda došlo na to, že se to mezi vámi zvážní a otázka stěhování bude na pořadu dne). A jakmile si na tu myšlenku zvykneš, rozhodneš se tam přesunout "jen na zkoušku" a už se nevrátíš. Ať už kvůli němu nebo někomu, kdo tam přijde po něm. Případně kvůli něčemu, co tam přijde ještě spolu s ním (např. snová práce).