Pondělí 05-03-2012

Musím někde ventilovat svoje nadšení. Vzhledem k tomu, že jsem v práci, tak tady nemůžu skákat jako malý dítě a hlasitě se smát a .... tak aspoň píšu na blog. Mám lístek na Sunrise avenue!!! Aaaaaaaaaaaaaa!  Jak málo stačí ke štěstí.  Já se tak těším! Sehnala mi ho kolegyně přes svojí spolubydlící. Její kolegyni se tam nechce, tak se chtěla lístku zbavit.

V podstatě je teď všechno v pohodě a tak jak má. Akorát ve čtvrtek to byla hrůza, to jsem šla na tu večeři a byla to fakt tragédie. Dorazila tam i nevlastní ségra s dcerou. Nevlastní ségra je to alkoholička. Opila se tam a chovala se jak kráva. Naši z toho byli hodně špatný, ani pak nemohli spát. Problém je, že ona takhle chlastá každý den. Jenže jak jí pomoct? Ona si asi ani neuvědomuje, že má problém. Chová se stejně jako její matka. Jenom k tomu ještě asi nepřidala prášky. Ale asi od toho není tak daleko, protože už v listopadu řikala, že jí už ani ten alkohol nepomáhá, aby usnula. Snažim se mámu s otčímem aspoň vyslechnout a říkat jim, že ona si to musí uvědomit a že ona to musí chtít změnit. Oni s tím bohužel nic dělat nemůžou. Ale chápu, že pro ně musí být hrůza na to koukat. Já s ní naštěstí moc blízký vztah nemám, takže to tolik neřešim.

V pátek jsem si udělala radost a koupila jsem si 2 balení zmrzliny Haagen Dazs. Měli mojí oblíbenou příchuť, tak jsem si nemohla vzít jenom jedno.  A je tak úžasná a dobrá! To se ani nedá popsat. Nic lepšího jsem nejedla. V sobotu jsem byla na oběd u mámy a večer jsem se vracela do Prahy, šly jsme se zrzkou do kina a pak do baru. Byly jsme na filmu Můj týden s Marilyn, moc mě to nenadchlo teda. Ale v baru to bylo dobrý. Všechno jsme pěkně probraly a zdrbly. A já jsem začala mít vztek. Na pianistu. Na to, že nám vůbec nedal šanci. Vztek je lepší než smutek. Dá se vyventilovat a já ho ze sebe dostala včera na trampolínách. Bylo to super! Nejdřív jsem se styděla, ale pak mě to přešlo. Zařadila jsem se tam mezi ostatní, které kamarád trénoval. Ostatní tam teda zkoušeli přemety a tak, což jsem odmítla, ale i tak jsem se tam vyblbla. Kamarád mi řikal, co mam dělat, takže jsem se tam jen tak sama neplácala. Dělala jsem ve vzduchu skrčku, roznožku, padala na břicho nebo do sedu a pak se třeba ve vzduchu měla obrátit o 180 stupňů a zase dopadnout do sedu. To se mi nepodařilo, tak třeba příště. Úplně jsem vypnula, protože člověk musí přemýšlet nad tím, co mají dělat ruce a co nohy. Je to docela makačka. A dneska mě překvapivě vůbec nebolí nohy, ale ruce a záda.  Když skákali ostatní, tak jsem koukala na jiné skupiny, které tam trénovaly. Byli tam i závodníci a ty tam teda předváděli psí kusy. Skákali strašně vysoko a před dopadem stihli udělat několik salt nebo přemetů. Vypadá to skvěle, ale já si na přemet fakt netroufnu. Ještě bych si zlomila vaz.  No... ale asi tam zase brzo půjdu.

A dneska večer jdu ke kadeřníkovi. Už se těším, mam od něj vždycky super účes, takže budu děsně krásná.  Tenhle týden bude super, cítím to v kostech.