AŤ SE DĚJE COKOLIV, JDI STÁLE VPŘED. NA VZDÁVÁNÍ SE JE VŽDYCKY ČAS.

imperatrice: ...a on odejde. No to nevim teda. Zní to logicky, ale když se zamyslim... Mám pocit, že když mu já konkrétně dovolim ho cítit, tak právě poroste, ne? Až nakonec vyroste do mega rozměrů, kdy se dusim.
Víc mi na tohle zabírá rada z jiný knížky, a sice uvědomit si, že není na světě nic, co bych nezvládla. To se pak ten strach trochu zmenší. Ale za pár hodin udeří zas a ve stejný velikosti jako předtim.