AŤ SE DĚJE COKOLIV, JDI STÁLE VPŘED. NA VZDÁVÁNÍ SE JE VŽDYCKY ČAS.

orchidejka: No, ono se to dost těžko vysvětluje. Prostě si v tu chvíli musíš uvědomit, že máš strach a že je to nesmysl. Tak si neřekneš "a dost", ale řekneš si, že máš prostě strach, že je to tvůj strach a přijmeš ho, pokusíš se uvědomit si, kde ho cítíš, jestli v žaludku nebo v plicích nebo jinde. A pak prostě jenom dýcháš a vnímáš ten strach a on odejde. Ale nesmíš se jím zabývat víc. Jinak se v tom začneš cyklit. Prostě ho jenom cítit a když cítíš, že odchází, tak mu zamávat. Je to srozumitelný?