AŤ SE DĚJE COKOLIV, JDI STÁLE VPŘED. NA VZDÁVÁNÍ SE JE VŽDYCKY ČAS.

imperatrice: Jo, takže když se bojim, první krok je nejít se zabavit něčím jiným, ale zabývat se tím strachem. A co dál. Nemyslim si, že se v něm mam pachtit a vyžívat se v něm, tak to asi myšleno neni. Zkus mi to demonstrovat na konkrétním případě. Dejme tomu, že se ráno bojíš, že večer neusneš. Co konkrétně s tim strachem během dne provedeš nebo máš provést? "Rozloučit se s ním", to je pro mě příliš všeobecná rada. Tedy neuskutečnitelná. Představuju si to, že si řeknu "a dost", ale to ho vlastně potlačim, no ne? Prostě tu radu nechápu.