Komentář, na který odpovídáte
imperatrice: Jak píšeš o tý radě, že máš přestat utíkat před strachem, zastavit se, otočit a na svůj strach se podívat, tak konkrétně tohle jsem v tý knize vůbec nepochopila. Co mam vlastně dělat, co ta rada míní? Fakt nevim a to jsem si to četla několikrát. 
Očekávání a fantazie.. Hotová zhouba 
Očekávání je dopřednej prznitel všeho.
Je zvláštní, že mně přijde patřičný se na lidi v práci usmívat, i když mi neni dobře (ale to neznamená, že se usmívám). Ale já mam příjemný vystupování v popisu práce. Tak asi proto. A taky proto, že mi přijde blbý někoho obtěžovat svým otráveným ksichtem (ale dělám to).
O životě s maskou jsem psala i u sebe a právě po načerpání informací z týhle knihy. 
A od tý doby se se mnou nic nezměnilo - stále se snažím vypadat před ostatníma lepší než jsem. Ale co to vlastně je, to lepší já? Třeba je zrovna horší.. A vlastně se mi moc nedaří se přetvařovat, neumim to.
Že nechceš žít beze strachu.. Něco mi to připomíná. Řekla jsem si, že dneska zkusim bejt pozitivní. Ale už ráno mě to sralo. Chtěla jsem si pořádně zanadávat, jak debilní je to vstávání a jak nesnášim ráno atd. V tu chvíli se mi fakt chtělo bejt negativní a obtěžovalo mě myslet pozitivně. Nucený myšlenky na to, že život je úžasnej, mi zněly jako ironie. Ráno mi prostě přišlo jako bych vyloženě nechtěla opustit svoje negativní myšlenky, ve kterých se stále pachtím.