Středa 25-01-2012

Nemůžu vás připravit o něco, co se momentálně odehrává u nás v rodině. Řekla bych, že tomu asi ani nikdo neuvěří. Já samotná jsem z toho trochu na rozpacích a nevím, co si o tom mám myslet. Ani nevím, jestli je to trvalý stav a jestli se to náhodou zase nezmění. 

Asi jste si všimli, že zasnoubení bráchy jsem  vzala celkem v pohodě a už delší dobu se vůbec nezmiňuju o švagrové. Je to proto, že se situace uklidnila. A mě to dost překvapilo, protože jsem nečekala, že my dvě se někdy budeme bavit. Ale světe div se, v neděli jsme spolu samy dvě prokecaly přes hodinu a oboum se nám ulevilo. A taky si píšeme. A mě to vůbec neleze na nervy. Naopak jsem teď občas ta, která napíše jako první. Neuvěřitelný, co?  Fakt jsem nečekala, že někdy budu tohle psát. A taky to radši nechci zakřiknout. Je to pro mě skoro jako sci-fi. Ale po bráchových narozeninách, kdy jsme si připily na usmíření, se to fakt zlepšilo. Ona mi zase začala psát, ale ne tolik jako dřív. Já jsem jí totiž odpovídala maximálně jednou denně. Ale postupně jsem na ní přestala být naštvaná a nevadilo mi, když jsme se potkaly u některých z rodičů. Ona už nehází ksichty, neuráží se a po zasnoubení se i začala chovat mnohem líp k bráchovi. Řekla bych, že se jejich vztah trochu zlepšil a že je teď brácha ten, kdo to má pevně v rukou. A vypadají spolu fakt spokojeně. Není to teda nějaký Bůh ví jaký kamarádství, ještě pořád odolávám tomu, že bych s ní šla na nákupy nebo do kina nebo na kafe. Ale nevylučuju, že se to může stát. Takže tak. Říkala jsem si, že vás o takovou informaci nemůžu připravit. 

Příští sobotu přijede pianista. Už třetí týden se neozývá, takže ani nevím, jestli se sejdeme. Myslím si, že se ozve, ale jistá si nejsem a neřeším to. Nechci zase být ta, která se mu ozve jako první a bude se vyptávat, kdy teda má čas a kdy se sejdeme. Už to tolik neřeším. Když se bude chtít sejít, tak se ozve. Když ne, tak se buď ozvu já nebo se prostě nesejdeme. Taky se z toho nepo... Sice jsem se posledních pár měsíců nemohla dočkat, ale uvědomila jsem si, jakou jsem si kolem něj vytvořila bublinu. A ta teď splaskla. Asi by mě mrzelo, kdybychom se neviděli, ale pokud nebude snaha i z jeho strany, tak na to kašlu. Nepolezu za ním.

Co se mého úžasného zdraví týče, tak k tomu už nemám co dodat. Včera se mi zase spustila rýma, takže se cítím pod psa. Fyzicky. Díky tomu se trochu zlepšila psychika. Přijde mi to neuvěřitelný, že se mi to od začátku prosince pořád vrací. Ale tak co už. Třeba to někdy přejde. Zase je ale dobrý, že nemám vůbec chuť k jídlu, takže hubnu. Už se dokonce vejdu do džín, do kterých jsem se teď pár měsíců nevešla.  Taky jsem viděla hodně filmů. Moc se mi líbila Austrálie nebo Dívka s perlou. Jinak koukám hlavně na komedie. A taky jsem začala číst pěknou bichli - Muži, kteří nenávidí ženy. Až to přelouskám, tak chci vidět i film. Kdybyste měli tip na nějaký super film, tak mi určitě dejte vědět.