Dnešek trávím s foťákem v ruce, takže v nejbližších dnech můžete očekávat můj fotoreport všedního dne. Imperatrice mi předala štafetu, tak se snažím.
Minulý týden jsem se tady zmínila o tom, že jsem si koupila boty na vysokým podpadku. Na mě je ten podpadek fakt vysoký, nevím, co mě to v tom obchodě popadlo. Domů jsem v nich dojela v pohodě. Chtěla jsem si je na sebe vzít v sobotu. Šly jsme s kamarádkou do thajské restaurace, do kina a pak na drink. I přesto, že lilo, jsem si je vzala, ale nedošla jsem ani na zastávku. Nejenom, že jsem byla úplně mokrá, ale šíleně mě bolely nohy! Tak jsem se vrátila, přezula a bylo to. Ale nevzdala jsem to. Vzala jsem si je zase dneska. Docela je to v pohodě. Došla jsem v nich do práce i na oběd a z oběda. Pro jistotu mám s sebou balerínky, které si určitě vezmu na cestu domů. Budu fotit a chodit... a to bych v těch botách nedala.
Vlastně jsem se v těch botách málem zabila ráno. Když jsem šla do práce kolem myčokenů a snažila jsem se jít co nejvíc elegantně, tak mi zapadl podpatek mezi dlažební kostky.
Včera po práci jsem si byla vybrat podprsenku v Le Chaton, u paní Konarovské.
"Jo, zrovna na tobě to bude dobrý, protože máš krásný kulatý prsa!"
Tak jsem jenom vykuleně pípla: "Tak jo" a oblíkla jí na sebe. Byla hrozná. Něco jak nosily naše babičky, taková do špičky. Paní K. to shrnula tím, že je antisexy. Ještě chtěli, abych si přes to oblékla tričko, usoudila, že je to fakt hrozný a řekla mi, abych si to svlékla. Prý se zrovna tahle podprsenka líbí prodavačkám z druhé prodejny. To teda nechápu, co se jim na ní líbí.
Zítra v 11:00 mi držte palce. Mám pohovor v rámci firmy na lepší místo. Dneska jsem mluvila s kolegyní, která v tom oddělení pracuje a mám pocit, že to nezvládnu. Jsem z toho nervní, ale pomalu si začínám říkat, že nemám co ztratit. Tak to zkusím, no. Připravím se na to, jak nejlíp můžu a pak to nechám osudu. Bude to celé v aj, musím si připravit odpovědi na otázky, co jsou moje silné vlastnosti, co slabé, podle čeho určuju priority v práci, jaké mám zkušenosti, proč chci jít zrovna na tohle místo a co mě nebaví na mém současném, co dělám samostatně, bla, bla, bla... Děs a hrůza. Nemám ráda pohovory. Mimochodem - už jsem tady rok. To letí, co?
V neděli jsem byla u otčíma. Přivezla jsem mu uvařený oběd, najedli jsme se spolu, dali si kafe a jeli jsme na kolo. Byl to fajn den. Fakt si spolu teď rozumíme. tak jsem toho hned využila a začala se s ním bavit o svých financích. Doporučil mi, abych si udělala tabulku v excelu. Včera jsem si jí vyrobila a jsem z toho nadšená! Mám tam všechny výdaje současné i pravidelné, se kterýma počítám už dopředu a tím pádem vím, kolik mi asi tak zbývá po odečtení všeho. Dřív jsem měla pocit, že mám po výplatě strašně moc peněz a můžu utráce a teď vidím, že to tak není a že bych se mohla trochu krotit. Taky mi radil odhledně investování. Zjistila jsem, že jsem poslechla zřejmě blbou radu od finančního poradce a posílám někam peníze úplně blbě. Prý si mám jít raději koupit nějaké zlaté mince. Nebo si koupit akcie ČEZu. No, na to asi nemám odvahu. Každopádně bych s ním měla svoje finance konzultovat pravidelně, protože on je fakt hodně chytrej a dává mi dobrý rady. Asi proto se živí jako daňový poradce a auditor.