Sobota 27-08-2011

Včera se stala kousek od místa, kde bydlím, tragická nehoda. Jela jsem kolem, když už se to odklízelo, ale ještě to bylo celé zahrazené policajtama. Nehodu nepřežil nevinný člověk. Jako vždy. On jel na zelenou. Jenže na červenou projel dvacetiletej kretén v BMW a sejmul ho. Musela to být rána jak z děla, protože kusy aut ležely po celé křižovatce a obě auta vylítly ze silnice. Jedno málem do tramvajové zastávky, druhé na druhou stranu silnice a úplně při tom rozsekalo laivčku. Řidič, který jel na zelenou, byl katapultován z auta a na místě zemřel. Je mi z toho zle. Sice to nebyl nikdo blízký ani nikdo, koho bych znala, ale jezdím kolem, vidím, jak to tam vypadá a zas a znovu si uvědomuju, jak je náš život křehký. Stačí jeden namachrovanej blbeček a co to může způsobit. Stačí setina vteřiny a všechno je jinak. Mimochodem, ten kretén z BMW skončil jenom s lehkým zraněním. Doufám, že ho zavřou, až zčerná!

Vzpomněla jsem si, že jsem to loni taky mohla mít za sebou. Málem mě srazil blbec, který rozhodně nejel 50, ale minimálně 100 uprostřed sídliště a já šla zrovna po přechodu. Jo, taky mladej namachrovanej kretén ve vytuněnym autě. Tenkrát taky nešlo o vteřiny, ale o setiny vteřin. Kdyby mě něco nahoře nedonutilo rychle popoběhnout, tak už bych tu nebyla nebo bych minimálně skončila v nemocnici rozlámaná na kusy. Taky jsem jednou málem přišla o ruku. Ale měla jsem štěstí. I loni jsem měla štěstí. Ten řidič včera bohužel štěstí neměl....

Všichni bychom si měli vážit toho, že žijeme a jsme zdraví. Zítra nebo za chvilku to tak totiž být nemusí....