Článek Pátek 29-07-2011
Komentáře k článku: Pátek 29-07-2011
imperatrice: No, sice asi nemám co řikat, ale mně bude blbě o každých narozeninách už od těch příštích. Ach jo, je to přece jenom číslo, ne? 
Ale asi mi to vadí hlavně proto, že mám pocit, že jsem si doteď pořádně nic neužila. 
Já se chci baviiiiiit! 
orchidejka: No, já jsem se dřív na narozeniny těšila, protože to bylo období, kdy jsem dostávala dárky. 
Ale právě od 25 jsem se na ně nějak těšit přestala.
A co si chceš užívat? Vždyť na to máš celý život, ne? 
imperatrice: Já nevim, co bych jako chtěla. Dyť se bavím docela dost. Já si asi představuju, že bych měla mít 24h denně mejdan.
Hlavně bych chtěla potřít ten kolotoč všední dne: vstát - práce - domů - lehnout - spát - vstát - práce..... Zase jsem do toho zabředla! Chci mít zábavu každej den!
orchidejka: Nooo, tak buď můžeš začít pracovat na sebe a určovat si, kdy budeš pracovat. Nebo musíš nějakým způsobem strašně zbohatnout, abys už nemusela pracovat anebo se můžeš stát nezaměstnaná a taky bude po kolotoči a můžeš mít zábavu každý den.
imperatrice: To bych zas potom nevěděla, co s časem. Že jo. 
A když budu pracovat na sebe, tak nejspíš budu v kolotoči ne 8,5h denně, ale 14h.
Ale víš co, já se prostě bojim, že mi ten život moc rychle uteče. A že už nemám moc času na ten "mejdan". Mám pocit, že s dětma končí život. A když vyjdou z baráku, tak už budu stará.
Vim, že takovej scénář bejt nemusí a bude to třeba skvělý. Ale TEĎ si to představuju jako příšernost.
orchidejka: Právě proto se snažím pořád učit žít teď, v tomhle okamžiku. Taky se bojím, že mi ten život uteče moc rychle. Proto je potřeba žít tady a teď.
A děti přece vůbec mít nemusíš. 
imperatrice: Nemusim, ale rozhodnej okamžik se blíží a bude to "teď nebo nikdy".
To je ale děs, že se musíme celej život učit žít. A až budeme nad věcí a budeme si umět užívat, bude nám 65.
orchidejka: A kdy je tvůj rozhodnej okamžik?
Je to děs, no. Obávám se, že já nebudu nad věcí ani v 65.
imperatrice: Můj rozhodnej okamžik je už několik let: za 6 let. Takže když mi bylo 23, bylo to ve 29, dneska je mi 25, tak je to ve 31.
pianista: Že neumíš balit... To chce jen praxi. A kdyby se ti líbil, přece ho nenecháš utéct, ne?
Užij si oslavu. 
orchidejka: No, já ho právě klidně utéct nechám. Už jsem si nechala pár kluků, co se mi líbilo utéct. Prostě neumím balit. A nevím, jak to procvičovat.
orchidejka: Nebrat to moc vážně... dobrá rada. Tohle už na seznamu toho, co se musím naučit mám. 
pianista: Co nejhoršího se ti může stát, když flirt nevyjde? Chlap bude akorát potěšenej, že se o něj někdo zajímal. Takže se vlastně ani nemusíš cítit trapně. Zkusila si to a můžeš jít o dům dál, protože tenhle, co se nechytil, za to stejně nestál.
orchidejka: No, já jsem asi divná.... hi* Mě ale děsí mnohem víc to, že by ten flirt vyšel. Co když pak zjistim, že ten chlap není takový sympaťák, jak jsem si ze začátku myslela? Jo, vycouvat z toho, ale to je právě pěkně trapný.
pianista: Sice tě dokážu pochopit, že by ti to přišlo trapný, ale nemáš důvod. Co je tak strašnýho na tom říct někomu, že si myslíš, že se k sobě nehodíte?
orchidejka: No, není to strašný, je to jenom dost nepříjemný. Tak se tomu vyhybám.
pianista: Jsou daleko nepříjemnější věci. Ale já jsem asi už zvyklej, a proto mi to nepřijde nepříjemný. Spíš normální. I když to vypadá, že jsem ojel všechno, co mi přišlo do cesty, není to tak, musel jsem i dost odmítat a říkat, že se k sobě nehodíme.
orchidejka: 
Jo, já vím, že jsou nepříjemnější věci. Ono to i normální je, problém je v tom, že jsem vždycky brala ohledy spíš na ostatní než na sebe, takže jsem nechtěla nikomu ublížit tím, že ho odmítnu.... jestli chápeš.
pianista: Jo. Ale proč brát ohledy na někoho, koho sotva znáš a není ti nijak blízkej.. On to odmítnutí nějak přežije. A kdyby měl odmítnout on tebe, myslíš, že taky přemýšlí jako ty o tom, jestli ti ublíží?
Ty tohle víš, já vím, že jo. V první řadě ber ohledy na sebe a zabývej se jen svými pocity. Pocity druhých se bohatě zabývají oni sami.
orchidejka: Jasně, že když někdo odmítne mě, tak nepřemýšlí o tom, jestli mi ublíží a já vím, že bych tak taky neměla přemýšlet a měla bych se starat hlavně sama o sebe.
Máš pravdu v tom, že tohle všechno vím. Jenom praxe je trochu jiná...
pianista: Tak to prostě praktikovat začni. Starej se sama o sebe, o druhé se zase postarají oni sami. Buď sebestředná.
orchidejka: Jo, tak to je rada nad zlato. Snad si nemyslíš, že to jde změnit lusknutím prstu. I když, to by bylo super, aspoň bych se to nemusela trpělivě učit! 
pianista: Nooo.....
Ve vlastním zájmu na nic nečekej a mysli na sebe co nejvíc teď hned. Já myslím, že uvidíš, že to jde docela dobře. Hm?
ava*: To jsou Eddie Stoilow jo? To jsem ani nevěděla a ta písnička se mi taky líbí
Ten deštník je... provokativní!!
---
ava.pise.cz
orchidejka: Taky jsem to nevěděla, i když jsem tu písničku znala už dřív.
Deštník bych potřebovala už dneska a ne až příští týden! 