Pátek 22-07-2011

Ufff, pracovní týden je za námi. Jsem za to upřímně ráda!  Sice už nemám takovou krizovku jako minulý týden, ale pořád mě to tam nebaví. Nicméně jsem se rozhodla nic neuspěchat. Zatím se mi žádná pozice nelíbí. Na internetu se ani moc nedívám, jenom jsem se ptala té kolegyně z personálky, jestli by pro mě něco neměla. A neměla. A pokud by se měla znovu otevřít pozice, na kterou jsem měla nastoupit, tak to bude nejdřív příští rok. 

Tenhle týden jsem dostala opravdu zajímavou nabídku. Ozval se mi kamarád. Nedávno jsem tady o něm psala, jak měl roupy, psali jsme si a on mi napsal, že by svojí přítelkyni nepodvedl. Jedině, že by ta holka byla tak krásná a sympatická jako já. Od té doby jsme si nepsali. Já se mu vlastně nikdy neozvu jako první. Nemám důvod. V úterý večer měl asi zase roupy, tak se ozval a chvilku jsme si tak nějak normálně psali. Kde jsem byla na dovolené, kam pojedou oni. Básnil o svojí malé dcerunce, hrozně hezky o ní psal. Zrovna jsem si říkala, jak je to hezký, že má tu malou tak rád a je to takový hrdý otec, když mi najednou napsal, jestli nechci taky nějaký hezký dítě udělat.  Hahaha....  Ten hovor vypadal následovně:

K: chces taky nejaky hezky udelat?

O: 

K: ale ja umim delat krasny holcicky

O: zatim jeste ne, ale az budu dite planovat a nebudu mit spravnyho otce, tak dam vedet. Prave - chtela bych krasnou holcicku

K: ja ale jsem dost spravnej :)

O:  No, to nejsi, kdyz jsi zadanej :)

K: ja bych vas zvladnul obe

O: jo, ahaaaa :) Ty me bavis 

Když jsem se pořád k ničemu neměla, tak se rozhodl, že to vezme do svých rukou a navrhne mi, že se sejdeme:

K: a kde a kdy??:)

O: ja nevim, treba nekdy pristi tyden nekde v centru

K: tak jo...  treba streda?

O: musim se podivat, jestli mam vubec cas 

K: to se podivej... protoze na mne ho budes potrebovat mnoho

O: nestras, ja myslela, ze se najime, napijem a pujdem kazdy svym smerem :)

K: a ty od toho neocekavas vice?

O: ne, mela bych?

K: a ty snad nechces?

O: no, nechci...

K:   a to je skoda

O: ja myslim, ze neni

Čekala jsem, že se urazí, ale neurazil. Ještě mi napsal, ať naplánuju oběd s naším společným kamarádem. Všichni jsme spolu dělali v bývalé firmě. Nic plánovat nebudu. Musela jsem to rozdýchat. Neuvěřitelné, jaké má sebevědomí. Fakt je ten, že on má důvod být tak sebevědomý. Vypadá asi jako Jaro Slávik, je stejně tak  charismatický, inteligentní, vždycky perfektně upravený a oblečený, vetšinou elegantně - v kalhotech a košili. Co tak o něm vím, tak dřív vyzkoušel v posteli všechno, než se "usadil" = pořídil si dítě. Věrný ale být asi nehodlá. A víte co? Já jsem ho s díky odmítla. Začala jsem se mít natolik ráda, že už nechci být druhá. Zasloužím si být první. Takže může být sebeneodolatelnější, já prostě odolám. Možná, až budu zoufale chtít dítě a pořád nebudu mít partnera....  Ale myslím, že taková situace asi nikdy nenastane.  Na jednu stranu mě to teda naštvalo a na to jeho sebevědomí jsem fakt koukala s otevřenou pusou. Na druhou stranu mi to udělalo neuvěřitelně dobře. Zvedlo mi to sebevědomí. Dřív bych si možná řekla, že partnera nemám, tak bych měla aspoň sex. Ale o to už teď nestojím. Teď už prostě vím, že si zasloužím partnera, pro kterého budu ta první a ta jediná a už z toho nehodlám slevit.

V týdnu jsem si oblékla vyprané džíny a překvapilo mě, že mě nikde netlačily a nemusela jsem se do nich soukat. I sukýnka, kterou jsem si koupila ve Francii, je mi tak nějak líp. Pro jistotu tenhle týden nosím jenom tyhle džíny a tu sukýnku a díky tomu setrvávám v blaženém pocitu, že jsem zhubla. Ostatní kalhoty a sukně si teď raději nezkouším.  Je fakt, že jsem změnila jídelníček a už to bude asi víc než měsíc. Hodně jsem omezila těstoviny a místo nich si k obědu dávám maso s bramborem nebo rýží a k večeři čočku nebo obložený talíř - zeleninu, vajíčko, sýry. I sladké jsem omezila, dám si jenom 2 kostičky hořké čokolády po obědě. Že bych fakt zhubla? Nevím, chci se zvážit, až to bude opravdu hodně viditelné, abych nebyla zbytečně zklamaná. Dneska jsem si koupila ještě proteinový nápoj. To pro případ, že si nedám k večeři žádné proteiny. Je to teda pěknej hnus, ale co se dá dělat. Ještě nedávno jsem se smála bráchovi, když si tady míchal proteiňáky a ládoval se tvarohem s banánem a já teď dělám něco podobného. 

Neustále mi teče z nosu a už tu pitomou alergii nesnáším. Každý den se modlím, aby už byla alespoň polovina srpna, kdy mě to většinou přechází. Nemůžu si vzít ani prášek na alergii, protože dohromady s antidepresivama to působí tak, že jenom spím. Takže to raději neberu a prskám, smrkám, ale tak nějak funguju.

Objednala jsem se ke kadeřníkovi. Tentokrát jenom na barvu. Důrazně jsem mu řekla, že žádné stříhání nebude (kromě ofiny teda), protože si nechávám narůst dlouhé vlasy. Když jsem v sobotu na zábavě viděla svojí sestřenku a její dcery, tak mi bylo líto, že jsem si ty vlasy nechala ostříhat. Máme v rodině nádherný vlasy. Hustý a kvalitní. Takže si je zase nechám dorůst. Poslední dobou si je téměř nežehlím a nosím je vlnité. Začínají být trochu delší, tak už to začíná vypadat líp. 

V pondělí jsem byla po delší době u psycholožky. Uvědomila jsem si jaké dělám pokroky. A taky mi řekla, že je vlastně asi dobře, že do mého života přišla švagrová. Naši se s jinýma lidma moc nestýkají, takže nemají srovnání. Díky ní najednou vidí, že nejsem chamtivá, hloupá, urážlivá a že jsem vlastně docela fajn. A to je hezký! Já mám od švagrový pokoj, vůbec se neozývá, za což jsem upřímně ráda. I máma od ní má pokoj. Nevím, jestli jsem to tady psala, ale máma má nadační fond a švagrová se rozhodla, že jí bude pomáhat shánět peníze a dělat reklamu a tak. Pro změnu teda začala bombardovat mailama, smskama a po skypu mámu. Máma už toho měla dost a po dovolené jí na jednu smsku neodpověděla. A má pokoj, protože švagrová se nejspíš zase urazila (jinak, ale není vůbec urážlivá).

Víc a víc pracuju s tím, že chci žít přítomností. Každý den se snažím aspoň chvilku uvědomovat, co právě dělám a nelítat myšlenkama v budoucnosti, minulosti nebo někde úplně jinde. Je to dřina, ale snad to přinese nějaké výsledky.

A poslední zpráva.  Rozhodla jsem se přihlásit v práci do fotosoutěže, kterou vyhlásila firma, která spravuje budovy, ve kterých sídlí naše firma. Nejlepších 20 tam bude mít ty fotky vystavené. Nejlepší 3 fotky vyhrají hodnotné ceny. Každý může přihlásit 3 fotky. Tématem jsou emoce a já pár hezkých fotek mám, tak jsem si řekla, proč to nezkusit. Tak držte palce!