Po návratu z dovči jsem tady psala, že teď nebudu tak často psát, ale dneska musím. Děje se něco, z čeho se nutně potřebuju vypsat.
V sobotu se vrátili naši a brácha se švagrovou z dovolené. Naši tam byli 14 dní, brácha se švagrovou tam za nima pak přiletěli a byli tam s nima cca 10 dní. Otčím mi ve středu volal, abych v neděli přijela, že by mě rádi viděli (!). Tak jsem tam včera byla. Ukazovala jsem jim fotky z dovči, vyprávěla jsem jim, jak jsem se měla já, oni mi zase vyprávěli, jak se měli oni. Ale většinu času jsme strávili povídáním o švagrové. Máma toho byla plná, potřebovala mi všechno říct. Jak se chovala, co dělala. Úplně jí chápu, švagrová totiž opravdu dokáže člověku vysát energii a zahltit ho svým neustálým stěžováním. A něco vám řeknu a zároveň se rovnou omlouvám za ten výraz. Ona je fakt píča. Máma jí třeba ukázala, kam až s otčímem v moři plavali. Ona prohlásila, že doplave dál, okamžitě se vrhla do vody a opravdu plavala dál. Celý den byli s bráchou jenom na pláži a neustále se fotili. Od středy do neděle měli 400 fotek jenom z toho, jak se válí na pláži. Otčím už jí potom musel dát docela tvrdě najevo, aby ho pořád nefotila. Půjčili si tam s sebou zrcadlovku od kamaráda a bráchovi ten foťák spadnul a celkově se k němu prej nechovali nic moc. Po mě taky chtěli, abych jim půjčila foťák, když jeli na Srí Lanku. No, nepůjčila jsem jim ho a nikdy ani nepůjčím. Není to zrovna levná záležitost.
Dostalo mě ale to, když mi máma řekla, že na mě švagrová žárlí. Kdykoli jsme si prej s našima volali, tak se začala tvářit naštvaně. To samé, když se o mě bavili. Den před odjezdem si šli něco koupit do města a máma chtěla něco koupit i mě. Vždycky si něco z dovolené vozíme (já jsem jim přivezla 400 gramové hořké Toblerone
Po návratu z dovolené chtěli brácha se švagrovou u našich zůstat ještě do neděle, protože bylo hezké počasí a nechtělo se jim do Prahy. Máma mi ale řekla, že když se dozvěděli, že v neděli přijedu, tak jeli domu hned v sobotu. Nevím, co jsem jí udělala, fakt ne. Ale jsem ráda, že jsem se s ní nepotkala. Máma mi řekla, že kdyby tam zůstali až do neděle, tak že už by jí musela poslat do prdele. Když se vraceli, tak chvilku řídil brácha a normálně mámě řekl, jestli by si nemohla sednout dozadu, že by si dopředu sedla švagrová. To mámu rozlítostnilo, že jí takhle jako odsunuje a ještě když mi to vyprávěla, tak měla slzy v očích. Jakmile si švagrová sedla dopředu k bráchovi, tak si naslinila prst a začala jím přejíždět po palubce. Otčím to viděl a řekl mi, že kdyby nebyl vyčerpanej po celonočním řízení, tak by jí poslal do prdele. A že jemu to problém fakt nedělá.Přece jenom je to jeho auto... Když dorazili k našim, tak švagrová automaticky začala vybalovat věci z krabic. Ne svoje věci, ale věci našich. Máma tohle nemá ráda. Přišlo jí, že se tam chová, jak kdyby tam byla doma. Je fakt, že na to, že s bráchou chodí asi 8 měsíců, tak je dost drzá. Máma jí několikrát řekla, ať to nechá být, že si to uklidí, ale švagrová nereagovala. Tak už na ní máma vyjela, ať to nechá být, že ona si to uklidí, protože VÍ, KAM TO PATŘÍ. Tak se švagrová urazila, sedla si v kuchyni ke stolu a koukala z okna. Ona to třeba myslí dobře, ale něco fakt přehání. Když tam byli s bráchou sami, tak jim dokonce i vyprala povlečení (jakože jenom na dekách, pod kterýma spali ona s bráchou). Nedokážu si představit, že bych přijela k tchýni a začala tam prát povlečení a tak. Nehledě na to, že má máma pocit, že jim prolezla celý barák, když tam nebyli. Ona prostě nerespektuje žádné hranice.
A nejenom, že nerespektuje hranice. Ještě peskuje mého bráchu, jak kdyby byl malý kluk a on je absolutně pod pantoflem. Nechá si všechno líbit, protože se bojí, že kdyby se ozval, tak by jí mohl ztratit. Takže je asi dost jasný to, že když nebudu komunikovat s ní a budu se jí vyhybat, tak se bohužel asi ani nebudu moc vídat s bráchou. A to je mi líto. I máma z toho byla smutná. On si nás totiž brácha nebude bránit. Na prvním místě je švagrová a pokud ona řekne, že on se s náma vídat nebude, tak prostě nebude. I když, třeba by mě překvapil. Až se s nima ale uvidím a ona se k němu bude chovat hnusně, tak jí řeknu, ať se zklidní. Otčím švagrovou naprosto odhadl, když řekl, že ona se řídí heslem: "Co je tvoje, je i moje a co je moje, po tom ti nic není." Bohužel. Takže naši mě začali v neděli u oběda ujišťovat, že se nemusím bát, že bych nic nezdědila. Asi se bojí, že by mě švagrová chtěla vyšachovat. Já o takových věcech nepřemýšlím, tak mě to docela překvapilo. A najednou jsem se dočkala toho, co jsem si přála už od dětství. Pochválili mě. Třeba za tuhle fotku:
Prej by si jí dokázali přesdstavit i jako obraz. A když to řekne otčím, tak to je něco. A já tu pochvalu konečně SLYŠELA!
Bohužel se musím přiznat, že já na švagrovou asi taky žárlím a nevím proč. V podvědomí vím, že se snažím být lepší než ona. Ale proč???
Já vím, že je to strašně dlouhý článek, ale já jsem to všechno musela napsat. Vůči švagrové necítím vztek nebo něco takového. Ale nemám jí ráda. Ze začátku jsem o ní sice taky nepsala hezky, ale snažila jsem se jí pak aspoň nějak omlouvat. Teď už ne. Fakt jí nemám ráda. A to hodně.
A teď ještě něco málo z jiného soudku. Psala jsem tady, že jsem si ve Francii koupila krásnou starorůžovou sukýnku s černýma puntíkama a se stužkoku přes boky. A já jsem se do tý sukýnky zamilovala!
A co se stalo ještě? Přijdu domů, pustím počítač, otevřu facebook a tam zpráva od ženáče. Že se mu o mě zdálo a musí se mi s tím svěřit. Super, a co já s tím? A co mu na to mám odpovědět? Já vím, že bych asi neměla nic, ale to asi nedokážu....
