Francie & Švýcarsko 07-2011

Jak jsem slíbila, tak dělám. Tady je report z dovolené ve Švýcarsku a Francii.

Vyrazily jsme s kamarádkou v neděli a nejely jsme rovnou do Basileje, ale vzaly jsme to přes Štrasburk. Nejznámější stavbou je tam katedrála Notre-Damme de Strasbourg z 12.-15. století. Na tu jsme narazily téměř hned po zaparkování.  Je tak obrovská, že se mi jí ani nepodařilo pořádně vyfotit (byla až do roku 1874 nejvyšší budovou na světě, její věže měří 143 m). Tak jsem si jí aspoň stáhla z netu:

Vůbec mám problémy s focením kostelů, katedrál a domů, prostě architektury. Mám pocit, že je to vždycky nakřivo. Sice se to dá srovnat v počítači, ale jak jsem si teď pár dní hrála s fotkama, tak mám pocit, že je to nakřivo pořád.  Do katedrály jsme se bohužel nedostaly. Těsně před nosem nám zavřeli. Od katedrály jsme šly dál podél řeky. Byla jsem nadšená. Je to fakt krásný městečko:

Že je to tam nádherný? Po té cestě, která je na fotce hned nad tímhle textem jsme došly do historického centra Štrasburku. Jmenuje se to tam Le petit France (Malá Francie) a jsou tam všude malé roztomilé domečky:

Byly jsme tam večer, takže se mi trochu hůř fotilo. Bylo už blbý světlo. Pak jsme si sedly na zahrádku jedné restaurace a daly si véču. Vůbec se mi tam odsud nechtělo, ale měly jsme sraz se Švýcarkou na jedné z benzínek směr Basilej, tak jsme vyrazily. Švýcarka na nás ještě musela čekat. Trochu jsme se tam zdržely.  Já jsem hlavně byla ráda, že jsem tam měla kamarádku, protože i přesto, že jsme měly mapku, bych vyrazila úplně jiným směrem, než jsme parkovaly.

Do Basileje jsme dorazily někdy před půlnocí.

Druhý den jsme počkaly na Švýcarku, až si oběhá pár úřadů a zaregistruje si auto ve Švýcarsku a pak jsme vyrazily do Alp, na Jungfrau, kde je nejvýše položená železniční stanice v Evropě (3.

454 m). Je to cca 1,5 hodiny autem od Basileje. Když jsme dojely dolů pod Jungfrau a chtěly si koupit lístek až nahoru, tak nám řekly, že až úplně nahoru už vlak nejede.  Tak jsme jely aspoň tam, kam ještě vlak jel. Stavil už jenom ve 2.360 metrech. I tak byl ten výhled nádherný:

Nahoře jsme si daly něco k pití a já s kamarádkou ještě napůl Apfel strudel. Přinesly nám obrovský koláč se šlehačkou. Ještě, že jsme to jedly dvě, sama bych to fakt nezvládla.  Chvilku jsme se kochaly pohledem na Alpy a pak jsme vyrazily zpátky dolů pěšky. To bylo něco! Tři hodiny z kopce. Do teď jsem si myslela, že jsme sešly do 1.200 metrů, ale jak tak teď koukám do mapky, tak jsem zjistila, že jsme sešly do 796 metrů! Uf! Jak už jsem tady psala, hned po první třetině cesty jsem řvala, že pojedu dolů vlakem z Wengen, což je turistické centrum. Mimochodem se tam každý leden koná světový pohár ve sjezdu. Když jsme tam dorazily, tak jsme si na chvilku sedly a já si řekla, že to teda zvládnu, že už to bude dolů jenom kousek. Ovšem netušila jsem, že to bude ten nejhorší a nejnáročnější úsek! Cestou dolů jsem ještě udělala pár fotek:

Ke konci už se mi neklepaly jenom nohy, ale i ruce, takže už jsem nebyla schopná fotit. Byla jsem tak šťastná, když jsme dorazily dolů a já si sedla do auta!!! Jo, a cestou tam jsme dostaly pokutu, protože jsme nejely 50, ale 59 km/h. 40 franků, což je 800,- Kč. Jo, Švýcaři dbají hodně na dodržování pravidel. Pak jsme se ještě zastavily na večeři v Interlaken. To je takové turistické městečko mezi dvouma jezerama. Vlastně jsem to tam ani moc nevnímala, byla jsem ráda, že jsem dolezla do restaurace, najedla se a dolezla zpátky do auta. Po večeři jsme dostaly panáka slivovice, tak jsem si jí dala a hned mi bylo líp. Hned, jak jsme přijely domů, tak jsem šla do sprchy a spát. To jsem mohla být ještě ráda, že jsem se mohla osprchovat, protože pozdě večer a v noci se ve Švýcarsku nesmí sprchovat, aby se nerušili sousedi. 

Druhý den jsem měla co dělat, abych vylezla z postele. Bolely mě nohy, ale čekala jsem to horší. Holky se nade mnou slitovaly, takže už jsme nejely do hor, ale do Curychu a k Curyšskému jezeru. Curych je největší město Švýcarska a je proslulý vysokou životní kvalitou. A sídlí tady 3/4 švýcarských bank, takže tam byli samí kravaťáci.  Byla jsem překvapená, jak je tam čistá řeka. Ono je tam vlastně čisté všechno:

V Curychu patří mezi nejznámější kostely St. Peterskirche (Sv. Petr), který má jeden z největších ciferníku v Evropě (průměr 8,7m). Před tímhle kostelem je bronzový památník s nápisem, připomínajícím 21. srpen 1968 v Československu. Dalším kostelem je Fraumunster a Grossmunster z 12. století. My jsme šly jenom do Grossmunster a vylezly jsme nahoru na věž. Po pondělním sestupu v horách to pro mě bylo trochu náročnějsí, ale ten výhled stál fakt za to:

Když jsme slezly z věže, tak jsme si koupily něco k obědu a najedly se u řeky. Bylo pěkný vedro, ale u tý řeky to bylo příjemný. Pak jsme pokračovaly podél řeky až k Curyšskému jezeru:

U jezera jsme si hezky namočily nohy a chvilku odpočívaly. Já jsem byla naštvaná, že jsem nechala plavky v autě. Plno lidí se tam válelo v plavkách a koupalo se. Nechala jsem holky, aby šly ještě dál - na jejich vkus jsme toho za ten den nachodily málo - a já zůstala u jezera, vyhrnula jsem si aspoň kraťasy, sundala si ramínka a s nohama ve  vodě tam chvíli ležela na kameni. 

Cestou zpátky z Curychu jsme ještě zajely do centra Basileje. Tam se mi taky líbilo.  Člověk si tam vůbec nepřipadá jako ve Švýcarsku, ale spíš jako ve Francii nebo v Itálii. Jsou tam všude venku restaurace a naprostá pohoda. Je tam krásná katedrála z 11. stol.:

Byly  jsme tam večer, takže se mi zase fotilo tak nějak všelijak. Co mě tam nadchlo je to, že tam mají lidi takové nepromokavé tašky na plavání. Do nich si zabalí svoje věci, vlezou do Rýna a nechají se unášet proudem. Takhle se hezky válí ve vodě a plavou bez jakékoli námahy. Na určitém místě pak musí z řeky vylést. Až tam někdy pojedu, tak to musím vyzkoušet!  Na jednom náměstí mají na chodníku desky se jménama známých rodáků:

Ještě se mi tam líbil tenhle kostel, ale nepodařilo se mi zjistit, jak se jmenuje:

Po návratu domů nám udělala Švýcarka raklety. To byla mňamka! Mě se během dne jaksi rozležely svaly na nohou, takže kdykoli jsem si sedla, tak jsem měla docela problémy vstát a chvilku po zvednutí jsem chodila jak idiot. 

Švýcarka šla už ve středu bohužel do práce, tak jsme se s kamarádkou v klidu vyspaly, sbalily a vyrazily směr ČR. Cestou jsme se ještě zastavily ve francouzském městečku Colmar. Tam je zase plno krásných malých roztomilých domečků, plno kostelů atd. Bohužel mě nohy bolely ještě víc než v úterý, takže jsem se tam tak nějak belhala a dávala jsem si pozor, abych nemusela udělat krok navíc.  Ale je to tam fakt krásný:

Tohe je část města, která se jmenuje "Le petit Venice" - Malé Benátky:

No, není to tam nádherný??? Pak jsme si s kamarádkou ještě udělaly radost a zašly si na hlavní nákupní třídu a koupily si pár francouzských kousků na sebe. A pak už nás čekala jenom cesta domů. Mě se táááák nechtělo! Tak jsme se domluvily, že zase brzo někam vyrazíme. Ona pojede se Švýcarkou v září, jak je ten svátek, do Lichtenštejnska. Ale to pojedou do hor a to vím, že bych nezvládla. Radši s ní vyrazím do toho Mnichova nebo Berlína a do Bratislavy a tak...