Neděle 16-04-2010

Ano, ano, všechno moc řeším a o všem moc přemýšlím. A ještě v něčem jsem hodně dobrá - ve vymýšlení katastrofických scénářů.

Tenhle víkend jsem strávila u mámy. Byla jsem tam po3 týdnech a kupodivu mi ani nikdo nic moc neříkal - jakože na ně kašlu a tak. Docela to probíhalo v pohodě, ale stejně jsem se dneska necítila úplně dobře. Máma totiž - kupodivu - všechno strašně řeší a vymýšlí různé katastrofické scénáře. Po kom já to asi mám? Přitom si myslím, že tohle je velkou příčinou mých psychických problémů. Řeším věci, které normální lidé neřeší. Vymýšlím, co všechno se může stát - samozřejmě toho špatného. Už nedávno jsem si říkala, že s tím musím něco udělat, přestat přemýšlet o blbostech a když už se při tom přistihnu, tak se to snažit zastavit. Poslední dobou jsem se na to ale vyprdla. Ono je mi líp a zase normálně funguju, takže jsem se tak nějak vykašlala na práci na sobě a to je špatně. Musím v tom pokračovat, aby se to zlepšovalo dál.

Jediné, co jsem ve svém životě docela dokázala zabudovat, je jóga a správné dýchání. Snažím se teď také chodit narovnaná a i to hodně psychicky pomáhá. Pak se i mnohem lépe dýchá.

Takže teď  bychdocela ráda začala intenzivně pracovat na tom, že budu myslet více na sebe, na to, co chci já a ne ostatní. Doteď jsem myslela hlavně na ostatní a vlastně ani pořádně nevím, co chci. Ale na tom už pracuju a začíná se to zlepšovat.

A ještě intenzivněji chci pracovat na tom, abych se naučila poznávat, kdy řeším blbosti a vymýšlím zase nějaké tragické scénáře, které se s největší pravděpodobností nestanou. Takové myšlenky začínám poznávat. Horší je ty myšlenky zastavit. Mě to prostě zatím nějak nejde. Řeknu si, že řeším blbosti, ale nedokážu ty myšlenky zastavit. Jednou z možností se snažit začít myslet na něco jiného? Nebo si vymyslet, jak bych reagovala v případě nějakého toho tragického scénáře a to by mě mohlo zklidnit.... Uvidíme. Napíšu, jak pokračuju. Snad to snažení bude úspěšné.