Komentář, na který odpovídáte
zlomenymec: Dámo a pane, moment, monent! Ono to totiž není tak jednoduché!
Totiž, když vám rodiče jako správné produkty kultury odmalička vtloukají do hlavy (mimo jiné), že růžová je jen pro holky, těžko se toho pak zbavíte. Je to sociální konstrukt, který pomáhá pohlavím zorientovat se ve světě- vždyť už novorozeňatům se dává jiný oblečení podle pohlaví (růžová holky, modrá kluci).
Viz. učebnice sociologie od Giddense! Tam je na tohle téma celá kapitola (a nejen tady).
Zajímavej byl experiment s tím, že vzali malý dítě, oblékli ho do růžovýho toho... no prostě oblečení pro miminka 
A zavolali partu ženských. Ty se hned začaly rozplývat "Ta je hezká! Ta bude krásná holka!" atd. Pak to dítě vzali, dali mu modrý oblečení a (myslím) ty samý ženský (který nevěděly, že to je to samý dítě) se zas rozplývaly "To je cvalík! A jak kope nohama! To bude fotbalista!"
I ty hračky- růžová= pro holky, vojáčci, auta = pro holky.
Existujou i celý studie na téma nakolik je pohlavní role a chování dáno geneticky od přírody a nakolik ho tvoří prostě kulturní prostředí. Někdo tvrdí, že se muži a ženy prostě rodí už utvořené, někdo zas říká, že muže a ženy vytváří až kultura... těžko říct.
Ale co se snažím říct je, že prostě když třeba já vidím nějakýho namakanýho týpka v růžovým tričku, tak to okamžitě zabije jakýkoliv respekt, který bych k němu měl, kdyby měl jakoukoliv jinou barvu. Jako lusknutí prsty, úplně automaticky, nemůžu za to. To samý kdyby měl třeba naušnice v uších.
Vždyť i ten drsnej ředitel americký věznic oblíká svý vězně do růžových hadrů, aby jim klesla hladina testosteronu atd. Něco na tom prostě je.
Tak. Tím nechci říct, že bych se ti smál, kdybych tě viděl v růžovým tričku, ale spíš bych se sám sebe ptal, JAK TOHLE PROBOHY MŮŽE VZÍT NA SEBE? Nic zlého by v tom nebylo, ale zkrátka by mi to přišlo... divný.
Jsem holt oběť výchovy
Konec přednášky