Sobota 08-01-2011

Táááák.... dneska jsem byla s klukama bruslit a poprvé mě fakt naštvali. Tentokrát i Objev. Měli jsme mít sraz na Florenci ve tři hodiny. Před třetí mi volal kamarád, že mají zpoždění. Jejich zpoždění bylo skoro půl hodiny. Jo, museli se někde stavovat, ale já prostě nerada čekám. Čím dýl jsem čekala, tím víc jsem byla nasraná. Když konečně přijeli, tak se chovali jak dva puberťáci. Hráli před tím u kamaráda playstation a pak si na to hráli i v autě. Jednomu je 30, druhýmu 29. Chlapi to mají prostě asi jinak. Dokáží se takhle zřejmě chovat až do smrti... 

Na bruslích mě to celkem přešlo. Až na to, že Objev se choval, jakoby silvestr neexistoval a jezdil tam za nějakýma holkama a kamarád se mě naopak snažil osahávat. Kluci na bruslích stáli poprvé od dětství, tak jsem na ně byla zvědavá, ale byli docela šikovní. Kdežto já jsem se párkrát pěkně natáhla. Poprvé jsem si narazila kdysi zlomenou ruku. Podruhé jsem rukama brzdila a natloukla si kolena. Po třetí mě srazili nějací vietnamci, kteří tam jezdili jako prasata a já si narazila bok. Takže jsem měla mokrý kalhoty a všechno mě bolelo. Teda bolí.... A bude hůř, až se to rozleží.

Pak jsme šli ještě na pizzu. Nemůžu si pomoct, ale celou dobu jsem si připadala, že tam vlastně nemám co dělat. Že si kluci v pohodě vystačí beze mě. A to mě docela zprudilo. No, a potom zase jeli hrát playstation a já jela domu. Dala jsem si horkou koupel a zjistila, co všechno mě bolí. Levou ruku mám asi fakt naraženou, protože s ní sotva uzvednu skleničku s vodou. Na pravém koleni mám modrou bouli a mám pocit, že mě to začíná bolet víc a víc. Na levém koleni mám zatím jenom malou modřinu. A ještě mám od bruslí rozedřený levý kotník. Obávám se, že zítra nevstanu. 

Dřív, když se mi někdo líbil a choval se někdy jako hovado, tak jsem byla naštvaná a začala se chovat chladně. A rovnou jsem toho člověka i zavrhla. Anebo jsem dělala, jakože je všechno v největším pořádku a usmívala se. Abych se zalíbila tomu, kdo se mi líbil. Dneska už jsem na tom tak, že si myslím, že se nemusím přetvařovat a dělat, že je všechno v pohodě jenom proto, že se mi ten dotyčný líbí. Když mě naštve, tak to dám prostě najevo. Takže to kluci dostali sežrat, že měli takový zpoždění. Potom už jsem se chovala normálně, ale nesmála jsem se jejich přiblblejm puberťáckejm vtípkům. Vlastně už jsem docela ráda, že jsem doma a v klidu. A chlapečci si hrajou playstation. 

Ani se to nějak nesnažím pochopit... buď je to obranný postoj nebo Objev prostě nechce, abych si dělala nějaké naděje. Nevím a neřeším to. Ale nezavrhuju ho. Jenom jsem se konečně trochu uvolnila, nemám už potřebu to řešit 24 hodin denně a 7 dní v týdnu a prostě teď budu jenom čekat, co se bude dít dál.

Jdu si lehnout k TV, Dělá mi trochu problém psát s tou levou rukou... Au.