ava*: No, já Tě jakoby chápu, protože třeba ke Kamioňákovi jsem se masochisticky vracela snad tisíckrát, přestože mě s ním prostě spokojený život nečekal, ale mně se jakoby nějak líbilo pořád něco řešit, něco se dělo... Pak jsem si tohle uvědomila, že takhle přeci nemůžu žít, že to nemá žádný smysl do budoucna...