Pátek 05-11-2010

Dneska jsem si udělala radost. Koupila jsem si na amazon.co.uk všechny série seriálu Sex ve městě. Splnila jsem si tím další sen. :-) Už se těším, až mi to přijde. Když už jsem byla v tom, tak jsem se rovnou podívala i na sperky.cz. Nedávno jsem někde ztratila řetízek, tak jsem si chtěla koupit nový a vybrala jsem si tenhle:

Koupila jsem si délku jenom 40 cm, protože mám ráda, když je ten řetízek těsně kolem krku.

Ještě před řetízkem jsem narazila na krásný prstýnek s kamínkama Swarovski, tak jsem si ho taky koupila. :-) Obrázek zde:

Hmmm, mám ráda lesklé věci... V tomhle jsem typický lev. :-) Jenom už toho začínám mít moc.

Taky jsem dneska narazila na článek o Sportce. Kolik nedávno někteří lidi vyhráli. Tak jsem se tak zasnila, co bych asi dělala s 50 mil. Co byste s tim dělali vy? Já bych asi chodila dál do práce, ale asi bych si víc vybírala a dělala to, co mě baví (jenže ještě pořád nevím, co to je). A asi bych chodila jenom na poloviční úvazek, abych měla víc času na svoje koníčky. Koupila bych si krásný byt s velkou terasou a velkýma francouzskýma oknama, nejlépe v podkroví. Pak bych si koupila holčičí auto na automat. Třeba takovýho malýho bavoráčka, kterým jsem se včera vezla s kolegyní. Nebo Audi TT. Asi bych si taky koupila Vouittonku a nějaký pěkný kousek od nějakého známého návrháře. Asi bych se podělila i s rodičema a s bráchou. A jela bych na nákupy do NY. A taky na dovču někam na Seyshelly. A ještě bych si dokoupila vybavení k foťáku (nějaký ten objektiv, stativ, počítač...)... A zbytek bych asi někam investovala, aby se mi to hezky rozmnožovalo. Je to krásný takhle snít a je skoro až neuvěřitelný, že jsou mezi námi lidi, kteří o tom snít nemusí a mají to jako realitu. Ale říká se, že myšlenkama si člověk vytváří realitu. Tak když budu na tohle všechno usilovně myslet, splní se mi to?

Asi si půjdu dneska vsadit.

Včera už mi přišly ty reference. Jsou hezky napsané. A jsou podepsané generálním ředitelem. Skoro mě to až dojalo. Teď tady v tý blbý práci sedím 8 hodin denně a když jdu domu, tak je mi pravidelně smutno. Stýská se mi pořád po bývalé práci a po lidech tam. Asi to ještě nějakou dobu trvat bude, tak vás tady s tím ještě chvíli budu otravovat. Ale udělala jsem pokrok v tom, že ty pocity nijak nepotlačuju, ale dovolim si to prožít a smutnit si. Určitě je to lepší, než se pořát snažit být v pohodě a pak mít úzkosti.

No, a jak si tak smutnim, tak mi najednou přišla smska od ženáče, že bych se mu dneska smála, protože má celý den nasazený sluchátka a poslouchá cajdáky. Myslela jsem si, že už se mi nikdy neozve. Ale asi je mu smutno a mě je smutno taky... Ale musím odepsat nějak neutrálně...

Tak hezký víkend.