Čtvrtek 10-11-2010

V práci mi včera byla přiřazena nová studie, takže to vypadá, že budu mít víc práce. Jsem za to dost ráda, protože už jsem tady nudou pomalu umírala. Sice jsem se snažila zabavit nějakýma školeníma, ale stejně.... Na dnešek se mi zase zdálo, že pracuju v bývalé firmě. Chjo. Kdy už to přestane. Od lidí si tady pořád držím velký odstup... Třeba si tady někdy zvyknu.

No, ale hlavní důvod, proč píšu, je ten, že jsem se rozhodla omezit tuhle stránku. Ne, že bych přestala psát, to ne... je to pro mě taková terapie, protože se vypíšu. Spíš asi nebudu stíhat číst a hlavně komentovat vaše blogy, tak jenom abyste o tom věděli a nebrali si to nějak osobně... Přes den se na vaše blogy nedostanu, mám to práci zablokovaný (jedině když se nudím, tak se připojím přes telefon). Tak se to snažím dohnat večer. Jenže mě se fakt nechce trávit u počítače i večery. Nedělá mi to dobře. Radši bych si četla, koukala na TV nebo byla někde venku s kámoškama.... anebo prostě jenom doma sama se sebou... nohy nahoře, zapálené svíčky, hezká hudba... přesně to mám v plánu dneska večer. Není mi totiž pořád dobře. Je mi pořád strašně smutno a nějak to nepřechází. Dneska jsem se brzo ráno vzbudila a už jsem nemohla spát. Takže nejenom, že jsem unavená, stále mě bolí v krku, ale ještě jsem rozhozená a mám strach. Z toho, abych na zítřek mohla spát normálně, aby se mi to zase všechno nevrátilo...

Začala jsem v sobě totiž řešit problémy s chlapama... Mám v sobě v tomhle směru takových bloků, že by to asi ani nešlo spočítat. Věděla jsem, že mi bude blbě, když to začnu řešit. A taky, že jo. Ale moc ráda bych se dostala do takového stadia, kdy budu spokojená sama se sebou a se svým životem i bez chlapa. Jenže jde to ve 30? Ve věku, kdy všechny kamarádky kolem rodí, vdávají se... Ne, že by mi tikaly hodiny, ale nějaký vztah bych přece jenom časem chtěla.... Zatím se snažím říkat si, že mám ještě čas....